22 C 258/2023-42 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí 74 459,81 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný dne 10. 4. 2013 uzavřeli rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 1. 11. 2016 účastnící uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 13. 2. 2024. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Oba účastníci byli k prvnímu jednání konanému dne 13. 2. 2024 řádně předvoláni, žalobkyně se podáním ze dne 22. 1. 2024 omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k nařízenému jednání doručeno dne 15. 1. 2024 do vlastních rukou prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. 4. Z předložených listinných důkazů vyplynuly následující skutečnosti: 1/ Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 4. 2013 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován bankovní účet č. [bankovní účet] (rámcovou smlouvou [číslo] ze dne 10. 4. 2013). 2/ Dne 1. 11. 2016 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami pro používání úvěru (rámcovou smlouvou ze dne [číslo] ze dne 10. 4. 2013, dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami žalobkyně, podmínkami pro používání úvěru). 3/ Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného (úvěrovou zprávou, potvrzením o výši příjmu, mimořádným výpisem z běžného účtu žalovaného, přehledem žádostí o úvěr). 4/ Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 3. 2020 dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna data splátek z 25. dne v měsíci na 10. den v měsíci (dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě). 5/ Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 8. 4. 2020 dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna data splátek z 10. dne v měsíci na 24. den v měsíci (dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě). 7/ Splátky úvěru v období od 25. 12. 2016 do 24. 11. 2022 byly splaceny. Počínaje splátkou ke dni 24. 12. 2022 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny (přehledem plateb úvěru, splátkovým kalendářem úvěru). 6/ Žalobkyně přistoupila dne 27. 2. 2023 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 74 459,81 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 2 775,09 Kč (předžalobní výzvou ze dne 27. 2. 2023 včetně podacího archu, přehledem plateb kontokorentu). 7/ Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 27. 2. 2023, která žalovanému byla odeslána dne 1. 3. 2023 (předžalobní upomínkou ze dne 27. 2. 2023 včetně podacího archu). 5. Soud zamítl návrh na provedení důkazu nahrávkou hovoru ze dne 17. 10. 2023, neboť je pro posouzení věci nadbytečný. 6. Soud posoudil věc po právní stránce následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 200 000 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 12. Ustanovení § 9 zákona ukládá poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr má poskytovatel posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. V tomto konkrétním případě žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti vycházela jednak z tvrzení žalovaného, ale především z výpisu z účtu žalovaného a potvrzení o jeho výši příjmu. Soud má za to, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. 14. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vznikl žalobkyni nárok na neuhrazené smluvní úroky a zaplacení úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), výše úroku z prodlení vychází ze smlouvy úvěru a z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 579 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 979 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby). 17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.