23 C 13/2024-55 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 543 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V žalobě uvedla, že je vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , které jsou částí pozemku tehdejšího , Anonymizováno, v , adresa, , obec , adresa, . Tvrdila, že je právním nástupcem země , Anonymizováno, , což vyvozovala z následujících okolností. Dne , Anonymizováno, .- , datum, byla uzavřena smlouva o stavebním právu mezi , adresa, , zapsaným společenstvem s ručením omezeným v , adresa, . Předmětem této smlouvy bylo zřízení práva stavby na části pozemku tehdejšího , Anonymizováno, , adresa, , obec , adresa, , za účelem stavby budov s , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, Právo stavby bylo zřízeno na dobu , Anonymizováno, let ode dne doručení žádosti na vklad práva stavby. V článku , Anonymizováno, této smlouvy bylo sjednáno, že po zániku práva stavby uplynutím doby jeho trvání, tedy od , datum, , přestanou být předmětné budovy s byty součástí práva stavby a stanou se součástí předmětného pozemku, tedy vlastníkem budov se stane , Anonymizováno, , adresa, , respektive její nástupce, kterým je dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, žalobkyně, která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Dle tvrzení žalobkyně užívala žalovaná uvedené nemovitosti bez právního důvodu v období , datum, až , datum, , čímž se bezdůvodně obohatila o žalovanou částku, která dle žalobkyně odpovídá výši obvyklého nájemného v místě a čase. Žalobkyně dále poukázala na řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , ve kterém byla v obdobném sporu potvrzena odvolacím soudem její aktivní legitimace. V tomto řízení soud konstatoval prokázání splnění všech tří zákonných podmínek dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, včetně podmínky faktického hospodaření s předmětnými pozemky, a to prostřednictvím žalované a jejích právních předchůdců. Žalobkyně tak byla soudem shledána vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Na posuzovanou věc se podle názoru žalobkyně vztahuje i rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2022, č. j. 70 Co 55/2022-316, vydané v obdobné věci, kde soud uzavřel, že podmínku faktického hospodaření s věcí považuje za splněnou i v případě, že byla předmětná věc přenechána do nájmu, případně do dočasného užívání, čemuž nebránila ani absence požadování úhrady pachtovného.2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala ani z části a navrhla zamítnutí žaloby. V prvé řadě uvedla, že žalobkyně není aktivně legitimována, neboť není vlastníkem předmětných nemovitostí, když nesplnila zákonné podmínky přechodu vlastnictví dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Ve svém vyjádření odkázala na množství již rozhodnutých soudních sporů v obdobných případech, ve kterých byl rovněž shledán nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, zejména pak poukázala na řízené vedené u zdejšího soudu vůči žalované pod sp. zn. 35 C 41/2020, sp. zn. 23 C 16/2020 a sp. zn. 11 C 100/2021. Dále upozornila na okolnosti ohledně předmětných nemovitostí, podle nichž mělo užívací právo k nim nulovou hodnotu, neboť pozemky nebylo možné v relevantním období pronajmout. Poukázala na okolnosti, ze kterých lze uzavřít, že žalobkyně s danými pozemky nikdy fakticky nehospodařila, když nevyžadovala pachtovné, nechala promlčet veškeré nároky, nevyužívala práva navýšit stavební činži ani neprohlásila, že stavební právo zaniklo, což mohla učinit poté, co družstvo nezaplatilo pachtovné dva po sobě jdoucí roky.3. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede celou řadu obdobných sporů, týkajících se pozemků spadající do dané lokality. Jedná se aktuálně o žaloby na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí (pozemků) bez právního důvodu. Těmto řízením předcházely žaloby na určení vlastnického práva k těmto nemovitostem (resp. stavbám - , Anonymizováno, na pozemcích), které byly pravomocně zamítnuty pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně. U zdejšího soudu jsou nebo byla vedena například řízení sp. zn. 18 C 49/2020 proti , jméno FO, a , jméno FO, , sp. zn. 23 C 50/2020 proti , jméno FO, a , jméno FO, , sp. zn. 46 C 156/2020 proti , jméno FO, a , jméno FO, , sp. zn. 21 C 263/2021 a sp. zn. 12 C 137/2020, v obou posledně uvedených řízeních proti , jméno FO, a , jméno FO, . Žaloby jsou přitom v naprosté většině zamítány pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně a soudy vyšších stupňů tato rozhodnutí potvrzují jako správná., právnická osoba, rámci geneze soudních řízení je třeba zmínit předchozí související řízení, vedené mezi totožnými účastníky (vůči žalované paní , Jméno zainteresované osoby 0/0, ), jehož předmětem byla žaloba o určení vlastnického práva ke , Anonymizováno, jež je součástí pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , kterou zdejší soud projednal a rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č.j. 35 C 41/2020-170, tak, že žalobu zamítl a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení. Soud věc uzavřel s tím, že žalobkyně nesplnila zákonnou podmínku faktického hospodaření s věcí, vlastnické právo na ni nepřešlo a předmětné pozemky zůstaly ve vlastnictví České republiky. Soud také shledal, že došlo ze strany žalované a jejího manžela k vydržení vlastnického práva k předmětné stavbě (rodinnému domu) dne , datum, . K odvolání žalobkyně pak rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 36 Co 249/2021-238, tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že se v převážné části ztotožňuje s právním hodnocením soudu prvního stupně, měl však odlišný názor, pokud šlo o posouzení splnění podmínek přechodu vlastnického práva předmětných pozemků na žalobkyni. Odvolací soud, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konstatoval, že podmínku faktického hospodaření s věcí pro potřeby posouzení splnění podmínek § 1 zákona č. 172/1991 Sb., přechodu vlastnického práva ze státu na obce, považuje za splněnou i v případě, že předmětná věc byla přenechána do nájmu, případně do dočasného užívání. Odvolací soud tak v odůvodnění rozhodnutí vyslovil názor, že žalobkyně je vlastníkem předmětného pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , nikoli předmětného domu, neboť žalovaná v době uplynutí sjednané doby trvání stavebního práva již byla spolu se svým manželem vlastníkem předmětné stavby, když vlastnictví získali vydržením dne , datum, . Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 6. 2022, č. j. 22 Cdo 1377/2022-268, tak, že dovolání odmítl, návrh na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu zamítl a uložil povinnost žalobkyni nahradit náklady řízení žalované, při shledání nepřípustnosti dovolání. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala ústavní stížnost, o které rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 18. 10. 2022, sp. zn I. ÚS 2762/22, tak, že stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.5. Soud považuje za vhodné na tomto místě dále zmínit podstatu a okolnosti navazujících řízení, která se týkala totožných účastníků, jako v nyní projednávané věci, o zaplacení bezdůvodného obohacení. Předmětem řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 23 C 16/2020, byla žaloba na zaplacení , částka, z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , tedy totožných pozemků jako v projednávané věci, navíc však s uvedenou stavbou, a to za období od , datum, do , datum, . Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 23 C 16/2020-190, pravomocným dne , datum, tak, že žaloba byla zamítnuta a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení. K odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 55 Co 174/2023-238, pravomocným dne , datum, tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně změnil pouze co do výše náhrady nákladů řízení, jinak zamítavé rozhodnutí potvrdil. Dospěl přitom k závěru, ve shodě se soudem prvního stupně, že na žalobkyni nepřešlo vlastnické právo k nemovitostem a není tak aktivně legitimována k podání žaloby, když nedošlo kumulativně ke splnění všech tří podmínek ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně nedošlo ke splněné podmínky třetí, tj. faktického hospodaření s pozemky v době účinnosti citovaného zákona. Co do částky , částka, s přísl. byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a řízení pro zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení zastaveno. V dalším řízení ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn