34 C 403/2023-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 104 182 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši 100 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že dne [datum] žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru na účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 100 000 Kč (smlouvou o úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím výpisů z bankovního účtu a zkontrolovala průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců, který byl ve výši 26 423 Kč (potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů). Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr nejpozději do [datum], výše měsíční splátky činila 2 000 Kč. Úroková sazba byla ve výši 15,49 % ročně, při řádném splácení a odpuštění splátek činila zvýhodněná úroková sazba 12,86 % ročně. Výše RPSN v době uzavření smlouvy dosahovala 16,89 %, při řádném splácení a odpuštění splátek činila RPSN 14,28 % (smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem). Žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, porušil však povinnost plynoucí ze smlouvy, když se dostal do prodlení se splácením úvěru (platební bilancí). Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě částky po splatnosti (výzvami k úhradě dlužné částky), následně žalobkyně využila svého práva a rozhodla o okamžité splatnosti celého dluhu (rozhodnutím o okamžité splatnosti celého dluhu, smlouvou). Celková dlužná částka ve výši 104 182 Kč sestává z jistiny ve výši 102 349,28 Kč a poplatků ve výši 1 832,72 Kč (smlouvou, VOP, ceníkem, sestavou [anonymizováno]). Žalovaný dluh neuhradil navzdory zaslané předžalobní upomínce (předžalobní upomínkou s podacím archem). Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Dle soudu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona, neboť posoudila příjmovou i výdajovou stránku úvěruschopnosti žalovaného a tyto údaje ověřila pohyby na jeho účtu a potvrzením zaměstnavatele o průměrném čistém měsíčním příjmu za posledních 12 měsíců. Rovněž úroková sazba ve výši 15,49 % ročně byla stanovena přiměřeným způsobem. Smlouva o spotřebitelském úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaný byl povinen v souladu s jejím ujednáním vrátit žalobkyni čerpané finanční prostředky spolu se smluvním úrokem a souvisejícími poplatky. Žalovaný porušil smluvní povinnost, když nehradil dohodnuté splátky řádně a včas. S ohledem na prodlení žalovaného rozhodla žalobkyně o zesplatnění celé dlužné částky ke dni [datum]. Ode dne následujícího má žalobkyně nárok na úhradu smluvního úroku z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 496 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 168 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 104 182 Kč sestávající z částky 5 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 800 Kč ve výši 3 528 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.