59 C 288/2024-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 288,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech 23. 6. 2022 až 28. 6. 2022 a ve dnech 9. 9. 2022 až 12. 9. 2022 byla žalované a jejímu synovi poskytnuta zdravotní péče žalobkyní. Žalovaná nebyla zdravotně pojištěna v ČR v rámci veřejného zdravotního pojištění. Za zdravotní péči poskytnutou žalované vznikly žalobkyni náklady v celkové výši celkem 51 288,94 Kč, které byly žalované vyúčtovány dokladem č. , hodnota, a č. , hodnota, , se splatností dne 23. 9. 2022 a 26. 9. 2022. Žalovaná za poskytnutou péči neuhradila ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalovaná je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a , Anonymizováno, o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.).4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřila, žalovaná se k této výzvě též nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně je samostatnou státní příspěvkovou organizací zřízenou rozhodnutím Ministerstva vnitra a je poskytovatelem zdravotních služeb v souladu s ust. § 2 odst. 1 ust. § 111 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Žalované a jejímu synovi Ivanovi Butorecovi byla dne ve dnech od 26. 6. 2022 do 28. 6. 2022 a ve dnech od 9. 9. 2022 do 12. 9. 2022 poskytnuta zdravotní péče (prokázáno přílohou k faktuře ze dne 9. 9. 2022, přílohou k faktuře ze dne 12. 9. 2022, prohlášením zákonného zástupce nezletilého pacienta - cizince ze dne 9. 9. 2022). Žalovaná ani její syn nebyli zdravotně pojištěni v ČR v rámci veřejného zdravotního pojištění(prokázáno ověřeními platnosti pojištění), za poskytnutou zdravotní péči proto žalobkyně dne 9. 9. 2022 žalované vystavila fakturu č. , hodnota, na částku 47 934,70 Kč, splatnou dne 23. 9. 2022 a dne 12. 9. 2022 fakturu č. , hodnota, na částku 3 354,24 Kč, splatnou 26. 9. 2022 (prokázáno fakturou č. , hodnota, ze dne 9. 9. 2022, fakturou č. , hodnota, ze dne 12. 9. 2022). Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku (prokázáno výzvou ze dne 12. 10. 2022 včetně dodejky).6. Jelikož předmětem řízení je nárok na náhradu škody, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Českou republikou a , Anonymizováno, o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.), přičemž dle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české.7. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která upravují smlouvu o péči o zdraví a podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Mezi žalobkyní a žalovanou byla konkludentně uzavřena smlouva o péči o zdraví, na základě které poskytla žalobkyně žalované jako pacientce, která není účastníkem zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nezbytné ošetření, které vyúčtovala celkovou částkou 51 288,394 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost a za poskytnutou péči neuhradila ničeho, ani neprokázala, že by byla v daném období pojištěna, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.8. S ohledem na to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Pokud jde o příslušenství pohledávky ve formě úroků z prodlení, postupoval soud dle ust. § 1968 a § 1970 o. z., dle kterých dlužník, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen platit úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s počátkem prodlení ode dne následujícího splatnosti vyúčtovaných služeb dle výše uvedené faktury č. , hodnota, , splatné dne 26. 9. 2022 (v souladu s žalobním návrhem, kterým je soud vázán).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 765 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 565 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.