6 C 184/2024-45 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 53 461,96 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 3. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 22. 5. 2023 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 52 962 Kč, který mu žalobkyně poskytla dne 22. 5. 2023 tím, že jej mohl čerpat prostřednictvím běžného účtu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Následně žalobkyně dne 20. 10. 2023 kontokorent zesplatnila. Následně již nebylo žalovaným ničeho hrazeno. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje: jistinu ve výši 52 279,96 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 52 279,96 Kč od 19. 10. 2023 do 13. 11. 2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 52 279,96 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 279,96 Kč od 29. 10. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 448,88 Kč za období od 15. 7. 2023 do 18. 10. 2023. Žalobkyně požaduje rovněž nepovolený debet ve výši 1 182 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je maďarské státní příslušnosti, se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy a žalovaný má v České republice platnou adresu trvalého pobytu, kterou zároveň uvedl ve smlouvě o úvěru, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).4. Na základě provedeného dokazování při jednání dne 4. 9. 2024, které proběhlo v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně, když soud vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, soud hodnotil důkazy dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), učinil tento skutkový závěr:5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli 2. 3. 2021 rámcovou smlouvu, v níž si ujednali službu: zřízení účtu č. , č. účtu, ; (prokázáno rámcovou smlouvou č. , hodnota, , ceníkem účinným od 3. 11. 2020). Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 5. 2023 ke smlouvě dodatek, v němž žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 52 962 Kč (prokázáno dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě, ceníkem účinným od 1. 2. 2023). Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,9 %. RPSN ve výši 18,3 % ročně. Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně ověřila z databáze SOLUS a bankovního i nebankovního registru klientských informací (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Rovněž žalobkyně posoudila informace poskytnuté od žalovaného ohledně měsíčního příjmu a výdajů (prokázáno výpisem z běžného účtu za období dne 22. 5. 2023 a výpisem z běžného účtu za období od 11. 9. 2023 do 5. 1. 2024). Součástí rámcové smlouvy byly podmínky pro používání úvěru a obchodní podmínky, kde byly žalovanému vysvětleny základní pojmy a fungování úvěru (prokázáno obchodními podmínkami od 1. 1. 2021 a od 28. 11. 2022 a podmínkami pro užívání úvěru). Žalovaný uhradil splátky od 15. 6. 2023 do 15. 7. 2023, na splátku dne 15. 8. 2023 však uhradil pouze 0,48 Kč (prokázáno přehledem plateb žalovaného). Následně žalovaný svůj dluh uznal a byl mu stanoven splátkový kalendář (prokázáno uznáním dluhu ze dne 27. 10. 2023 a splátkovým kalendářem ze dne 19. 10. 2023). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 20. 10. 2023, kterou došlo zároveň k zesplatnění dluhu, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 28. 10. 2023 (prokázáno: výzvou k zaplacení dluhu ze dne 20. 10. 2023 včetně podacího archu).6. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.7. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZoSU), kdy však žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni v souladu s § 2053 o.z. co do výše a důvodu výslovně uznal, čímž na sebe přenesl důkazní břemeno, ohledně možného dostatečné nezkoumání jeho úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy. V řízení navíc bylo prokázáno, že žalobkyně se touto otázkou alespoň rámcově před uzavřením smlouvy zabývala.10. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr, ten jej nehradil řádně a včas, porušil své smluvní povinnosti, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni nezaplacenou jistinou včetně sjednaného smluvního úroku ve spojení s § 122 odst. 4 ZoSU. Stejně tak je povinen žalovaný vrátit částku 1 182 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu, když tím žalovaný porušil svou smluvní povinnost udržovat kladný zůstatek na účtu.11. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením úvěru dle smlouvy, vzniklo žalobkyni právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 039 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 139 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů (předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 5. 8. 2024) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.