16 C 122/2023-276 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 8. 2023 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 245 338 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán jako řidič na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2022. Mzda byla sjednána ve výši , částka, měsíčně. Žalobce vykonával práci výhradně na území Spolkové republiky Německo, kde byla minimální mzda od dne 1. 10. 2022 stanovena ve výši , částka, za hodinu. Žalobce pro žalovaného v období od dne 15. 11. 2022 do dne 2. 4. 2023 vykonal v Německu nakládky a vykládky zboží, v listopadu 2022 jich vykonal devět v délce 168 pracovních hodin, v prosinci 2022 šest v délce 168 pracovních hodin, v únoru 2023 devět v délce 160 pracovních hodin, v březnu 2023 devatenáct v délce 184 pracovních hodin a v dubnu 2023 jednu v délce 40 pracovních hodin. Za listopad 2022 měl žalobce dostat mzdu ve výši 48 978,72 Kč [168 hodin x , částka, x 24,295 CZK (kurz EUR k 10.12.202)], za prosinec 2022 ve výši 48 353,76 Kč [168 hodin x , částka, x 23,985 CZK (kurz EUR k 10.01.2023)], za únor 2023 ve výši 45 379,20 Kč [160 hodin x , částka, x 23,635 CZK (kurz EUR k 10.03.2023)], za březen 2023 ve výši 51 689,28 Kč [184 hodin x , částka, x 23,41 CZK (kurz EUR k 10.04.2023)] a za duben 2023 ve výši 11 239,20 Kč [40 hodin x , částka, x 23,415 CZK (kurz EUR k 10.05.2023)]. Žalovanému za období listopadu 2022 do dubna 2023 byla uhrazena pouze částka 117 110 Kč, měl nárok na mzdu ve výši 127 500 Kč a dorovnání ve výši 205 640,16 Kč, žalobce dále požadoval i stravné. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 21. 4. 2023.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, ve svém vyjádření uvedl, že žalobce působil primárně v České republice, vykonával i jízdy do Německa. Žalobce způsobil žalovanému škodu havárií vozidla a pokutami za porušení povolené rychlosti.3. Zdejší soud rozhodl rozsudkem pro uznání den 26.9.2023, který byl odvolacím soudem zrušen, resp. bylo rozhodnuto, že rozsudek pro uznání se nevydává, neboť má za to, že podmínky pro vydání nebyly splněny, tj. že žalovaný kvalifikovaně sporoval výkon práce žalobce v Německu.4. Na jednání dne 28. 11. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 29 307,84 Kč s přísl. a soud ohledně částky 29 307,84 Kč s přísl. řízení zastavil, takže ohledně této částky řízení nabylo právní moci dne 7.5.2024, neboť odvolání do tohoto výroku podáno nebylo. Soud při tomto jednání zároveň rozhodl v bodě II a uznal žalovaného povinným uhradit částku 216.030,16 Kč s přísl., jakož i v bodě III. rozhodl o nákladech řízení. Žalovaný podal do výroku II. a III. zavčas odvolání a Městský soud v Praze usnesením , Anonymizováno, ze dne 8.4.2025 rozsudek zdejšího soudu zrušil. V odůvodnění / bod 9,10/ je uvedeno, že zdejší soud je povinen důkazně prokázat konkrétní dny, kdy žalobce vykonával práci pro žalovaného v Německu a v těchto případech žalobci náleží jak hodinová , Anonymizováno, , tak i nárok na stravné a na ostatní odpracované hodiny náleží žalobci hodinová mzda 143,74 Kč vycházeje z neplatné pracovní smlouvy při sjednané mzdě , částka, . Žalobce má tak povinnost tvrzení, že žalobce v rozhodné době odpracoval celou, případně uvedenou část sjednané pracovní doby/40hodintýdně/ jako vyslaný pracovník, neboť samostatná existence předložených objednávek nedokládá realizaci práce, resp. výši odpracovaných hodin. Počet dnů pro výplatu stravného je rovněž třeba doložit, neboť z tvrzených 118 dnů, bylo objednávkami doloženo pouze 71 dnů. O vyslaného pracovníka se nejedná, pokud jel pracovník z České republiky do Německa do místa první nakládky, resp. pokud se po poslední vykládce zboží v Německu vracel z Německa do České republiky. Rovněž odvolací soud zmínil /bod18/, že žalovaná netvrdila a neprokázala vedení evidence pracovní doby, proto je třeba vycházet z toho, že žalobce v rozhodné době u žalované odpracoval 40 hodin týdně / , Anonymizováno, /.5. Po zrušujícím rozhodnutí žalobce doplnil žalobu podáním dne 11.7.2025, kde uvedl, že jak fotografie, tak pokuty, jakož email od žalovaného ze dne 29.6.2023, resp. 24.4.2023, kde žalovaný potvrdil konkrétní dny práce provedené žalobcem, dokládají vykonanou činnost žalobce pro žalovaného. Pro bližší zjištění žalobce rovněž soudu dodal kartu řidiče na období od 1.2.203 do 2.4.2023 a navrhl, aby žalovaný soudu dodal tachograf vozidla reg. zn. , SPZ, k prokázání informace, kde konkrétně se vozidlo v rozhodné době pohybovalo. Je povinností žalovaného, tj. zaměstnavatele, aby vedl evidenci pracovní doby a pracovních prostředků, tj. záznamy jízdy vozidel a vyhodnocování tachografu, jakož vedl i evidenci místa výkonu své práce apod.6. Mezi účastníky není sporu, že žalobce pro žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy, která byla ukončena, jakož že žalovaný žalobci vyplatil částku 117 110 Kč.7. Z důkazů provedených na jednáních byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobce a žalovaný jako právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku dne 1. 11. 2022 uzavřeli pracovní smlouvu, den nástupu do práce byl sjednán dne 1. 11. 2022, druh práce řidič, místo výkonu práce nebylo vyplněno, týdenní pracovní doba byla sjednána v délce 40 hodin týdně a odměna za práci žalobci náležela ve výši , částka, měsíčně a byla vyplácena 10. den v měsíci splatnosti mzdy (pracovní smlouva ze dne 1. 11. 2022, výpis z obchodního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze vložka 202512 oddíl C). Žalobce pro žalovaného v období od dne 15. 11. 2022 do dne 2. 4. 2023 vykonal v Německu nakládky a vykládky zboží, v listopadu 2022 v Německu strávil s výkonem práce 18 dnů, v prosinci 2022 15 dnů, v únoru 2023 17 dnů, v březnu 2023 23 dnů a v dubnu 2023 dva dny (přepravní listy, nakládky a vykládky, karta řidiče, jakož i pokutami, porušení žalobce dle nař. ES č., hodnota, , fotografiemi, email z 24.4.2023). Žalobce zaslal žalovanému dokument nazvaný Výpověď z pracovní smlouvy a výzva k plnění mzdy a stravného dne 11. 4. 2023 (nepodepsaná výpověď z 11.4.2023). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku dne 21. 4. 2023 (předžalobní výzva ze dne 21.4.2023 spolu s doručenkou). Žalovaný k výzvě soudu ani po poučení nedodal požadovaný tachograf ani nedoplnil tvrzení ohledně rozvrhu přidělované práce, jakož i vyvrácení výkonu práce žalobce na základě objednávek na nakládku a vykládku.8. Žalobce při jednání provedl k výzvě soudu změnu žaloby týkající se požadovaného příslušenství a soud změnu žaloby připustil.9. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce pro žalovaného v období od dne 15. 11. 2022 do dne 2. 4. 2023 vykonal v Německu práci spočívající jak v dopravě zboží, tak i nakládky a vykládky zboží, v listopadu 2022 jich vykonal 18 dnů, v prosinci 2022 15 dnů, v únoru 2023 sedmnáct dnů, v březnu 2023 23 dnů a v dubnu 2023 2 dny. S ohledem na závazný názor odvolacího soudu/bod18 R NS ČR 21Cdo 3989/2011/ pak při 40 hodinové mzdě týdně, byly připočteny v listopadu 2022 4 dny práce v ČR, v prosinci 2022 5 dnů, v únoru 2023 3 dny v ČR. Vedle náhrady mzdy za období, kdy se žalobce vyskytoval v Německu mu bylo přiznáno stravné. Při výpočtu soud vycházel z ceny Eura k danému období, tj. 1Euro=24 Kč. Práce vykonaná v Německu byla odvozena od 12 Eur za hodinu, tj. 288Kč a v České republice 143,74 Kč za hodinu, a 45 Eur za stravné za den. Při osmihodinové pracovní době je výkon práce v Německu ohodnocen při zmíněném přepočtu na částku 2304,- Kč za den a stravné činí 1 080Kč za den a v České republice částku 1 149,92 Kč. Konkrétní výpočet je uveden v následující tabulce.11/2022– 18 dnů v , adresa, 472,-Kč4 dny v ČR -4 599,68 KčStravné 19.440,- Kč12/2022– 15 dnů v Německu 34560,-Kč5 dnů v ČR -- 5.749,60KčStravné 16 200,- Kč02/2023– 17 dnů v , adresa, ,-Kč3 dny v ČR - 3.449,76KčStravné 18 360,- Kč03/2023– 23 dnů v , adresa, 992,-KčStravné 24 840,- Kč04/2023–2 dny v , adresa, 608,-KčStravné 2 160,- Kč10. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. Podle § 34 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), pracovní smlouva upravuje nezbytné náležitosti, aby byla platná, mezi které patří uvedení druhu práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána a den nástupu do práce.11. Podle čl. 2 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (dále jen „Směrnice“), pro účely této směrnice se "vyslaným pracovníkem" rozumí pracovník, který po omezenou dobu vykonává práci na území jiného členského státu než státu, ve kterém obvykle pracuje.12. Podle čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice členské státy zajistí, aby podniky uvedené v čl. 1 odst. 1 zaručovaly bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr pracovníkům vyslaným na jejich území pracovní podmínky týkající se dále uvedených záležitostí, které jsou v členském státě, ve kterém je práce vykonávána, stanovení minimální mzdy. Pro účely této směrnice vymezují pojem "minimální mzda" uvedený v odst. 1 d