22 C 296/2024-68 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 170 000 Kč a současně se mu veřejně omluvit z titulu náhrady újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Nesprávný úřední postup dle žalobce spočíval v nepřiměřené délce kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Řízení bylo zahájeno dne 11. 6. 2020 a trvalo do 7. 3. 2024. Délku řízení podstatným způsobem ovlivnil vadný postup soudu prvního stupně a odvolacího soudu, neboť tyto soudy nenavýšily základní částku odškodnění z důvodu postupu orgánu veřejné moci, ale průtah soudu zohlednily jen při hodnocení přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Z toho důvodu byl žalobce nucen podat dovolání, v jehož důsledku Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu. Za délku řízení do 3. 7. 2023 tedy odpovídá žalovaná, teprve za délku řízení od 12. 7. 2023 do 7. 3. 2024 odpovídá žalobce kvůli neúspěchu svých opravných prostředků.2. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody ve výši 200 000 Kč a osobní a veřejnou omluvu. Dne 23. 9. 2024 žalobce obdržel stanovisko žalované, kterým mu přiznala odškodnění ve výši 30 000 Kč a osobní omluvu. Žalobce zdůraznil, že žalovaná zcela neadekvátně snížila základní částku o 25 % z důvodu víceinstančnosti, ačkoliv chybný postup soudů ovlivnil délku řízení podstatně více než opravné prostředky žalobce, které nebyly úspěšné. Ačkoliv se jednalo o kompenzační řízení, obecně je presumován standardní význam řízení pro poškozeného. Žalovaná rovněž mechanicky aplikovala základní částku ve výši 15 000 Kč, ačkoliv s ohledem na ekonomický vývoj společnosti se reálně nachází na 50 % úrovni částky, která byla poskytována před patnácti lety. Požadavek na veřejnou omluvu je legitimní a soudy ho běžně přiznávají. Žalobce požadoval přiznat úroky z prodlení již od 25. 9. 2024.3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 14. 5. 2024 uplatnil nárok na poskytnutí omluvy a zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. Žádost žalobce žalovaná projednala dne 23. 9. 2024, poskytla mu zadostiučinění ve výši 30 000 Kč a omluvila se samostatným omluvným dopisem. Nárok na zveřejnění omluvy neshledala důvodný. Žalovaná zrekapitulovala průběh kompenzačního řízení, které trvalo celkem , hodnota, roky a 8 měsíců. V postupu soudu nebyly zjištěny žádné průtahy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu, nicméně v důsledku zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022 je na celkovou délku řízení nutno nahlížet již jako na nepřiměřenou. Výši zadostiučinění žalovaná snížila o 25 % z důvodu projednávaní věci na všech třech stupních obecné soudní soustavy a před Ústavním soudem. Současně žalovaná namítla snížený význam posuzovaného řízení pro žalobce, neboť se rovněž jednalo o kompenzační řízení a žalobce mohl namítat nepřiměřenost délky již v jeho průběhu a požadovat zvýšení přiměřeného zadostiučinění.4. Žalobce byl při jednání konaném dne 6. 3. 2025 poučen o možnosti vznést námitku podjatosti, k čemuž uvedl, že má pochybnosti o postupu soudu, neboť přistoupil na procesní šikanu žalobce, a to za situace, kdy je soud součástí struktur žalované.5. Soud podle obsahu vyhodnotil toto sdělení jako námitku podjatosti a vzhledem k tomu, že byla vznesena při jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a současně má soud za to, že není důvodná, postupoval soud podle § 15b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce námitku vznesl zjevně v souvislosti s usnesením ze dne 16. 1. 2025, jímž soud vyzval žalobce k doložení plné moci s úředně ověřeným podpisem ve smyslu § 28 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná v podání ze dne 10. 1. 2025 namítla nedostatek podmínek řízení spočívající v nedostatku zmocnění právního zástupce žalobce, neboť do spisu byla založena plná moc ze dne 5. 6. 2020, která byla udělena před více než pěti lety pro účely zastupování v odškodňovaném řízení. Za této situace vznikly soudu pochybnosti o udělení plné moci žalobcem pro toto řízení, a to tím spíše, že mateřštinou žalobce není český jazyk. Soud proto vydal výzvu podle § 28 odst. 4 o. s. ř. a tento postup nebyl jakkoliv motivován osobním vztahem rozhodující soudkyně k projednávané věci, jejím účastníkům či právním zástupcům.6. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:7. Žalobce se domáhal náhrady za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, .8. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 11. 6. 2020, kdy žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup. Dne 10. 12. 2020 žalobce podal u Obvodního soudu pro , adresa, žalobu, dne 11. 3. 2021 se ve věci vyjádřila žalovaná, dne 12. 3. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět a řízení bylo v této části zastaveno dne 19. 3. 2021. Jednání proběhlo dne 26. 8. 2021, dne 31. 8. 2021 byla věc vyřízena a současně žalobce podal odvolání. Dne 27. 9. 2021 žalobce odůvodnil své odvolání a následně o věci rozhodoval Městský soud v Praze, který dne 27. 2. 2022 vydal rozsudek, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dne 3. 6. 2022 podal žalobce dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud dne 23. 11. 2022 tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v Praze s odůvodněním, že se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, neboť soud nenavýšil základní částku odškodnění z důvodu postupu orgánu veřejné moci, ale průtah zohlednil jen při hodnocení přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Další jednání před odvolacím soudem bylo nařízeno na 19. 4. 2023, k žádosti zástupce žalobce bylo odročeno. Dne 31. 5. 2023 byl vydán druhý rozsudek odvolacího soudu, žalobci byl doručen dne 3. 7. 2023. Dne 12. 7. 2023 žalobce podal druhé dovolání, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 19. 12. 2023. Žalobce následně podal ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 2. 2024, která byla doručena žalobci dne 7. 3. 2024 (spisem vedeným u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, ).9. Dne 14. 5. 2024 žalobce uplatnil u žalované žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč a současně osobní a veřejnou omluvu jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (dopisem nazvaným „Nárok na náhradu škody – odškodnění za nepřiměřenou délku řízení“ ze dne 14. 5. 2024, plnou mocí udělenou žalobcem , Jméno advokáta, ze dne 5. 6. 2020, doručenkou datové zprávy). Žalovaná potvrdila přijetí žádosti dne 15. 5. 2024 (dopisem Ministerstva spravedlnosti ze dne 15. 5. 2024, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ).10. Žalovaná vydala dne 23. 9. 2024 stanovisko, jímž přiznala žalobci částku 30 000 Kč, neboť v daném případě shledala nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Řízení trvalo celkem , hodnota, roky a 8 měsíců, kterou je třeba označit za nepřiměřenou, byť v řízení nebyly zjištěny průtahy spočívající v neodůvodněné nečinnosti soudu. Žalovaná přistoupila ke snížení základní částky o 25 % z důvodu projednávání věci na všech třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Význam řízení pro žalobce hodnotila žalovaná jako standardní s ohledem na jeho předmět (stanoviskem ze dne 23. 9. 2024, č. j. , Anonymizováno, ).11. Žalovaná zaslala žalobci osobní omluvu dne 23. 9. 2024 a dne 24. 9. 2024 byla žalobci vyplacena částka 30 000 Kč (dopisem žalované ze dne 23. 9. 2024, č. j. , Anonymizováno, /6, shodnými tvrzeními účastníků).12. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:13. Žalobce se domáhal náhrady za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn, Anonymizováno, . Řízení bylo zahájeno uplatněním nároku dne 11. 6. 2020 a bylo skončeno dne 7. 3. 2024, trvalo tedy celkem , hodnota, roky, 8 měsíců a 25 dnů. Žalobce podal ve věci dvakrát dovolání, v prvním případě byl úspěšný, neboť Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu s odůvodněním, že v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nenavýšil základní částku odškodnění z důvodu postupu orgánu veřejné moci, ale průtah zohlednil jen při hodnocení přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Fáze od podání prvního dovolání do nového rozhodnutí odvolacího soudu trvala od 3. 6. 2022 do 3. 7. 2023. Následně žalobce podal druhé dovolání a ústavní stížnost, s nimiž nebyl úspěšný. Tato fáze trvala od 12. 7. 2023 do 7. 3. 2024. Dne 14. 5. 2024 žalobce uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč a osobní a veřejnou omluvu jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Na základě této žádosti žalovaná vyplatila žalobci 30 00