34 C 127/2025-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.2. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku , částka, a jedná se tak o bagatelní spor, soud se dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.3. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí představující dlužné televizní poplatky za období od dubna roku 2023 do září roku 2024. Žalované tato povinnost vznikla přihlášením do evidence poplatníků od dubna roku 2002. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po výzvě.4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná se od dubna 2002 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku (potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). V období od dubna roku 2023 do září roku 2024 žalovaná televizní poplatky neplatila. Součet nezaplacených poplatků za toto období činí , částka, . (přehledem předpisů a plateb). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po výzvě (předžalobní upomínkou s dodejkou).5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná se považuje za poplatníka ve smyslu ust. § 3 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, s povinností platit poplatky podle § 7 tohoto zákona se splatností do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že žalovaná tento poplatek v žalovaném období neplatila, má žalobkyně podle § 10 tohoto zákona právo domáhat se svého nároku u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a kapitalizována za rozhodné období. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., které činí podle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., částku , částka, za každý ze dvou úkonů učiněných ve věci do podání návrhu na zahájení řízení včetně (výzva k plnění, návrh ve věci samé). Náklady za právní zastoupení nebyly žalobkyni přiznány, neboť je soud nepovažuje za účelně vynaložené. Soud vychází z toho, že žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků, má své právní oddělení a je tak nepochybně personálně i technicky vybavena k uplatňování nároků spojených s poplatkovou povinností držitelů televizních přijímačů, včetně uplatnění těchto nároků v soudním řízení (viz nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 3768/14).