59 C 272/2024-65 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 300 Kč s příslušenstvím tak, jak je vymezeno ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které mu byl aktivován běžný účet. Dne , datum, požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Po vyhodnocení úvěruschopnosti byl žalovanému požadovaný úvěr poskytnut. Stran úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z informací poskytnutých žalovaným, z informací z registrů a z výpisu z insolvenčního rejstříku. Ve vztahu k výdajům vycházela žalobkyně z vlastní expertní analýzy, dle které byla v tehdejší době částka 3 860 Kč dostatečná na pokrytí všech nezbytných nákladů. Pro závažné porušení povinností ze strany žalovaného byl jeho dluh zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaný následně část dluhu zaplatil, zbylou jistinu ve výši 15 300 Kč, včetně příslušenství, však nikoli, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).2. Žalovaný navrhoval prostřednictvím opatrovnice, která byla v té době ustanovena, žalobu zamítnout, neboť žalobkyně nezkoumala jeho úvěruschopnost, a smlouva je tak absolutně neplatná.3. Žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a , Anonymizováno, o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.). Jelikož předmětem řízení je nárok ze smluvního vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Českou republikou a , Anonymizováno, o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.), přičemž dle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české.4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.5. Účastníci spolu uzavřeli dne , datum, Rámcovou smlouvu číslo , hodnota, o našich službách včetně platebních, jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy byl žalovanému založen běžný účet s debetní kartou (zjištěno z této smlouvy a obchodních podmínek žalobkyně). Žalovaný dne , datum, zažádal o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 20 000 Kč, načež mu byl žalobkyní předložen formulář se standartními informacemi o tomto úvěru (zjištěno z tohoto formuláře). Dále byl žalovaný seznámen s Podmínkami pro používání kontokorentu, dle kterých měla žalobkyně možnost zesplatnit celý dluh v případě prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoli dluhu (zjištěno z těchto podmínek).6. Žalovaný požádal žalobkyni o úvěr celkem pětkrát: třikrát dne , datum, , a to ve výši 25 000 Kč, 20 000 Kč a 120 000 Kč, dále dne , datum, (který je předmětem tohoto řízení) a konečně dne , datum, ve výši 52 000 Kč. Vyjma předmětného úvěru byla jeho žádost vždy zamítnuta. Z tabulky žádostí o úvěry vyplývá, že žalovaný je vyučený a ženatý. V jeho žádosti z října , Anonymizováno, je dále uvedeno, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v žádosti z konce ledna , Anonymizováno, , že , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . U předmětné žádosti tyto informace uvedeny nejsou, je zde však uvedeno, že žalovaný je na , Anonymizováno, , Anonymizováno, s příjmem 15 000 Kč. U předchozích žádostí se příjmy různí – v žádostech z října , Anonymizováno, tak, že u první uvádí příjem 15 000 Kč, u druhé 30 000 Kč a u třetí 90 000 Kč, přičemž u první žádosti dále uvádí, že je „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ u dalších dvou pak jako svou hlavní profesi „, Anonymizováno, “. U žádosti z konce ledna , Anonymizováno, je pak jako příjem uvedeno 10 000 Kč z , Anonymizováno, , Anonymizováno, (zjištěno z přehledu žádostí o úvěr žalovaného a z úvěrové zprávy ze dne , datum, ).7. Dne , datum, spolu účastníci uzavřeli Dodatek č. , hodnota, ke shora uvedené rámcové smlouvě. V něm se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku do limitu 20 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal vrátit, spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně, se splatnosti prvního dne následujícího kalendářního měsíce, dle čerpané částky (zjištěno z této smlouvy). Žalovaný poskytnutou částku vyčerpal (zjištěno z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a z mimořádného výpisu z účtu žalovaného, za období od , datum, do , datum, ).8. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu z důvodu prodlení s placením, přičemž částku 21 289,32 Kč požadovala zaplatit do , datum, . Dopis mu byl zaslán dne , datum, (zjištěno z tohoto dopisu a předmětného podacího archu). Žalovaný následně část dluhu zaplatili, tak, že mu zbývá uhradit částka 15 300 Kč a úroky ve výši 989,32 Kč (zjištěno z přehledu čerpání a splácení kontokorentu).9. Všechny důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Neměl důvod pochybovat o pravosti provedených důkazů.10. Zjištěný skutkový stav shrnuje soud takto. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky s limitem do 20 000 Kč. Žalovaný řádně a včas poskytnutý kontokorent nesplácel, načež byl celý jeho dluh zesplatněn. Poté žalovaný část dluhu uhradil, zůstal však i přesto dlužen částku 15 300 Kč a úroky ve výši 989,32 Kč. Stran úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů, které jí on sám poskytl, přičemž šlo čistě o informaci, že má příjem 15 000 Kč a je na rodičovské dovolené.11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Účastnici spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, aby dostála požadavkům, jež na takové zkoumání klade zákon a soudní praxe. Žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v různých veřejných a soukromých registrech, to však, ani přes poučení soudu, neprokázala. I v případě prokázání této lustrace by však zkoumání úvěruschopnosti nebylo dostačující. Jinak totiž vycházela pouze z tvrzení žalovaného, která však byla i sama o sobě naprosto nedostačující.21. Dle ustálené soudní praxe je třeba, aby úvěrující zkoumal úvěruschopnost přesvědčivě, přičemž jeho závěrem musí být, že úv