12 C 179/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 992 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), poskytl žalovanému dne 20. 10. 2023 úvěr, na základě kterého poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně zpět nejpozději do 17. 4. 2024 včetně smluvního úroku kapitalizovaného částkou 591,78 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 400,22 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení, když poskytnutou částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil. Předmětná pohledávka byla následně z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný řádně informován. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to i přes zaslanou předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 20. 10. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč na účet žalovaného, kterou se žalovaný zavázal splatit včetně smluvního úroku a poplatků, tj. celkem 25 211,90 Kč, a to do 30 dnů od poskytnutí uvedené částky, přičemž pro případ překročení doby splatnosti se žalovaný zavázal zaplatit celkem částku 28 992 Kč (smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne 20. 10. 2023, předsmluvními informacemi o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu právního předchůdce žalobkyně, potvrzením o platbě žalovaného). Dne 18. 3. 2024 žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dodatek ke shora uvedené smlouvě, kterým bylo sjednáno odložení splatnosti dluhu žalovaného ke dni 17. 4. 2024.5. Dne 7. 5. 2025 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně včetně příslušenství postoupeny žalobkyni jako novému věřiteli (dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek). Dne 7. 6. 2025 právní zástupce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky a vyzval ho předžalobní upomínkou k úhradě dluhu. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh něčeho uhradil (předžalobní upomínkou ze dne 7. 6. 2025 včetně podacího lístku).6. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), smlouvu o úvěru. Protože na jedné straně smluvního vztahu stojí žalobce, který ve smyslu ustanovení § 420 o. z. při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaný jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy podle § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný však porušil svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku a sjednaný úrok. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaný byl o změně v osobě věřitele řádně informován.8. Soud žalobě vyhověl, neboť z předložených důkazů vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému poskytla, avšak žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Soud zároveň přiznal žalobkyni smluvené úroky a poplatky, které byla součástí úvěrové smlouvy.9. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně vrátit žalobkyni peněžní prostředky ve sjednané výši, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení jistiny dluhu a sjednaného poplatku právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro , adresa, . Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 975 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 160 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 992 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.