12 C 253/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 28 200 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovaným dne 9. 2. 2016 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, zatímco žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu se sjednanými úroky v pravidelných 58 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje dnem 16. 2. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 21. 3. 2017. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž se ocitl v prodlení. Pohledávka včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to s účinností k témuž dni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na svůj dluh uhradil do dne 31. 5. 2016 celkem částku 6 600 Kč, a dále ničeho neuhradil, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se proto domáhá dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 8 200 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 9. 2. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu označenou jako smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal splatit včetně poplatku ve výši 14 800 Kč, a to v pravidelných 58 měsíčních splátkách po 600 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o půjčce a právního předchůdce žalobkyně (smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, přehledem plateb, hodnocením bonity žalovaného).5. Dne 6. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně včetně příslušenství postoupeny žalobkyni jako novému věřiteli, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o úhradě kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky datovaným ke dni 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020). Dne 30. 11. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného předžalobní upomínkou k úhradě dluhu. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný na tyto dluhy dále něčeho uhradil (předžalobní upomínkou datovanou ke dni 27. 11. 2020 včetně podacího lístku ze dne 30. 11. 2020).6. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), smlouvu o úvěru. Protože na jedné straně smluvního vztahu stojí žalobce, který ve smyslu ustanovení § 420 o. z. při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaný jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy podle § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný však porušil svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku a sjednaný poplatek. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaný byl o změně v osobě věřitele řádně informován.8. Soud žalobě vyhověl, neboť z předložených důkazů vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému poskytla, avšak žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Soud zároveň přiznal žalobkyni smluvené úroky a poplatky, které byla součástí úvěrové smlouvy.9. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně vrátit žalobkyni peněžní prostředky ve sjednané výši, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení jistiny dluhu a sjednaného poplatku právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 701 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 128 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka) a částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci po 1. 1. 2025 (sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.