12 C 272/2024-67 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 45 743,60 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovanou dne 1. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, zatímco žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu se sjednanými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž se ocitla v prodlení, v důsledku čehož byl úvěr zesplatněn ke dni 22. 1. 2023. Pohledávka včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na svůj dluh uhradil do dne 21. 9. 2023 celkem částku 5 900 Kč, a dále ničeho neuhradila, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne 1. 5. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 30 000 Kč na účet žalované, kterou se žalovaná zavázala splatit včetně poplatku ve výši 21 014 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o půjčce a právního předchůdce žalobkyně (smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, přehledem plateb, kopií dokladu totožnosti žalovaného). Žalovaná se ocitla v prodlení, když sjednané splátky nehradila řádně a včas (přehledem plateb).5. Dne 21. 9. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou včetně příslušenství postoupena žalobkyni jako novému věřiteli, přičemž žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně informována (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky datovaným ke dni 29. 9. 2023). Dne 2. 4. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou předžalobní upomínkou k úhradě dluhu. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaná na tyto dluhy dále něčeho uhradila (předžalobní upomínkou datovanou ke dni 28. 3. 2024 včetně podacího lístku ze dne 2. 4. 2024).6. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřeli dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), smlouvu o úvěru. Protože na jedné straně smluvního vztahu stál právní předchůdce žalobce, který ve smyslu ustanovení § 420 o. z. při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaná jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy podle § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaná však porušila svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku a sjednaný poplatek. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaná byla o změně v osobě věřitele řádně informována.8. Soud žalobě vyhověl, neboť z předložených důkazů vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalované poskytla, avšak žalovaná poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátila. Soud zároveň přiznal žalobkyni smluvené úroky a poplatky, které byla součástí úvěrové smlouvy.9. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně vrátit žalobkyni peněžní prostředky ve sjednané výši, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení jistiny dluhu a sjednaného poplatku právo požadovat po žalované také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 734 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 830 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 743,60 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud nepřiznal odměnu advokáta ani paušální náhradu výdajů za podání žalobkyně ze dne 14. 11. 2024 (č.l. 19 spisu), neboť tímto podáním žalobkyně doplnila neúplná žalobní tvrzení s tím, že v případě dostatečného vylíčení rozhodujících skutečností již v žalobě samotné by toto podání ze strany žalobkyně nemuselo být činěno.11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.