16 C 98/2025-49 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 1. 7. 2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) zaslána částka 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou však není žalobkyně schopna doložit. Pohledávka byla následně postoupena skrze další subjekt na žalobkyni, která její zaplacení požaduje z titulu bezdůvodného obohacení. Dlužnou částku žalovaný do dnešního dne neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Dne 4. 9. 2023 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně (, Anonymizováno, , právnická osoba, .) žalovanému částku 20 000 Kč na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kde si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně (zjištěno z této smlouvy, potvrzení o platbě ze dne 4. 9. 2023, sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 1. 2026 a výpisu z účtu žalovaného ze dne 5. 1. 2026). Pohledávka byla smlouvou postoupena na společnosti De Vries , právnická osoba, . (IČO: , IČO, ) a následně na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 a 22. 5. 2025 a předmětných seznamů pohledávek). Dne 20. 6. 2025 bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva (zjištěno z této písemnosti a předmětného podacího lístku).6. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Z provedených důkazů je zřejmé, že ve vztahu k žalovanému byla předmětná smlouva vyhotovena, přičemž částka v ní uvedená mu byla fakticky zaslána na účet. Není přitom podstatné, že žalobkyně nedoložila smlouvu podepsanou, neboť takovou smlouvu lze uzavřít i ústně. Smlouva o zápůjčce je navíc reálným kontraktem, který vzniká v době poskytnutí plnění. Soud má tedy za prokázané, že smlouva byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena, a to dne 4. 9. 2023. Soud nicméně dospěl k závěru, že tato smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to vzhledem k výši úroku.13. Dle databáze ARAD se v době zřizování zápůjčky pohybovala obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů okolo 9,50 % ročně. Smluvně sjednaný úrok byl tak více než padesátinásobný oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je v rozporu s dobrými mravy úrok, který je, byť jen dvojnásobkem či trojnásobkem, úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ).14. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz rozsudek ze dne 16. 4. 2019, č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , rozsudek ze dne 24. 10. 2019, č. j. , Anonymizováno, , nebo rozsudek ze dne 12. 11. 2020, č. j. , Anonymizováno, ), kdy „ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.“.15. S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Sjednaný úrok sice žalobkyně nepožadovala, když nárok požadovala z titulu bezdůvodného obohacení. To však na povinnosti soudu posoudit smlouvou z hmotněprávního hlediska ničeho nemění, právní posouzení nároku přitom náleží soudu.16. S ohledem na shora uvedené bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, byť je smlouva absolutně neplatná, neboť jistina byla žalovanému prokazatelně zaslána, ten z ní ničeho nezaplatil, a žalobkyně žádné jiné částky nepožadovala.17. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle § 1970 o. z. Výše úroku je dána vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Splatnost je dána dle výzvy k zaplacení dlužné částky, když se jedná o nárok z bezdůvodného obohacení. Výzva byla žalovanému zaslána dne 20. 6. 2025. Dle § 573 o. z. je dána vyvratitelná domněnka doby dojití třetí den od odeslání zásilky, výzva tak byla žalovanému doručena dne 23. 6. 2025. Ve výzvě byla stanovena lhůta k zaplacení v délce 3 dnů a nárok se tak stal splatným dne 27. 6. 2025. Žalobkyně však požadovala úroky od pozdějšího data a soud proto jejímu návrhu vyhověl.18. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou soudním poplatkem ve výši 800 Kč, náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 1 900 Kč podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a paušální náhradou výdajů stanovenou podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 450 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby, tedy v celkové výši 7 850 Kč.