28 C 73/2026-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami a platit úrok ve výši 18,9 % ročně, splátky byly splatné stejného dne v měsíci, kdy byl žalovanému poskytnut úvěr. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto dne , datum, došlo k zesplatnění úvěru. Pohledávka byla postoupena nejdříve na společnost , Anonymizováno, a následně byla postoupena na žalobkyni. Pohledávka žalobkyně je tvořena nesplacenou jistinou ve výši , částka, , nesplaceným smluvním úrokem ve výši , částka, a dlužným úrokem z prodlení ve výši , částka, , žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 18,9 % a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 20 odst. 1 sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 133/2003 Sb. m. s. o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Republikou , Anonymizováno, o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 39 odst. 3 sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 133/2003 Sb. m. s.4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně po zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši , částka, a platit úrok ve výši 18,9 % ročně, splátky byly splatné 9. dne v měsíci (smlouva o zřízení služeb přímého bankovnictví ze dne , datum, , návrh na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, , akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, , protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky, ceník, údaje klienta, karta klienta). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila dne , datum, (výpis , Anonymizováno, , výpisy z účtu č. , č. účtu, , prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne , datum, ). Pohledávka byla postoupena na společnost I-Xon a. s. a smlouvou o postoupení pohledávek byla postoupena na žalobkyni (rámcová smlouva č. 12/2023, 2x oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , přehled podacích čísel, potvrzení úplaty, 2x oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podací arch). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, (2x předžalobní upomínka ze dne , datum, , podací arch).6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se zavázal splácet s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z. a žalovaný vystupoval jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. na smlouvu dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., zákoně o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru pak byla žalobkyně povinna před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost žalovaného, což žalobkyně učinila ověřením příjmů žalovaného a aktuální zadluženosti a nákladů na splátky jiných úvěrů, žalobkyně této povinnosti v posuzovaném případě dostála a smlouva o úvěru byla tudíž uzavřena platně. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Nároky ze smlouvy byly na žalobkyni postoupeny ve smyslu § 1879 a násl. o. z.9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.12. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).13. Sjednaný smluvní úrok ve výši 18,9 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, . Dále jí přiznal nárok na zaplacení smluvního úroku, a to v kapitalizované výši a ve sjednané sazbě 18,9 % ročně za dobu do 90. dne prodlení žalovaného, tj. do , datum, . Od následujícího dne soud žalobkyni přiznal právo na úrok ve výši stanovené podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. ve výši 12 %. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala výrok vyšší, soud žalobu zamítl (výrok II.).14. S ohledem na prodlení žalovaného soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, jehož výše je určena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení) a z částky , částka, za jeden úkon prá