46 C 235/2025-60 – Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovaným distančním způsobem a prostřednictvím zprostředkovatele Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) a poskytla mu úvěr v částce , částka, . Žalovaný obdržel částku , částka, , částku , částka, představovala provize zprostředkovatele. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně, a to ve 40 pravidelných měsíčních po , částka, . Žalobkyně posuzovala před uzavřením Smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Průměrná mzda žalovaného byla ověřena na částku , částka, . Ohledně výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z normativních nákladů na bydlení v částce , částka, podle § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 177/1995 Sb. zákona o státní sociální podpoře, dále z životního minima v částce , částka, a existenčního minima v částce , částka, (obojí podle nařízení vlády č. 436/2022 Sb.). Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v příslušných databázích (např. Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík). Žalovaný uhradil 6 splátek, celkem se jednalo o částku , částka, zahrnující též smluvní pokuty. Splátku splatnou dne , datum, již neuhradil, pročež byl úvěr dne , datum, zesplatněn. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému věci. Konkrétně namítal zejm. nedostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní před uzavřením Smlouvy, resp. skutečnost, že žalobkyně vůbec individuálně nezkoumala jeho výdaje. Dále potvrdil, že celkem uhradil výše uvedenou částku. Dne , datum, se pak obrátil na žalobkyni s návrhem smírného řešení, avšak ta nereagovala.3. První jednání ve věci se konalo dne , datum, . Žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v její nepřítomnosti., právnická osoba, řízení byl prokázán tento skutkový stav věci:5. Mezi účastníky byla dne , datum, distančním způsobem a prostřednictvím zprostředkovatele uzavřena Smlouva. Žalobkyně se tak zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce , částka, a další částku , částka, vyplatit přímo zprostředkovateli. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně, při RPSN 39,2 %, a to ve 40 pravidelných měsíčních po , částka, , splatných vždy každého 20. dne v měsíci. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku , částka, (prokázáno: Smlouvou; Úvěrovými podmínkami; Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; Schválením úvěru; Verifikační platbou , částka, ).6. Žalobkyně posuzovala před uzavřením Smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Průměrný příjem žalovaného byl ověřen na částku , částka, . Žalovaný byl lustrován v Centrální evidenci exekucí, Insolvenčním rejstříku a Registru platebních informací – s negativním výsledkem (prokázáno: Posouzením úvěruschopnosti; Výplatními páskami za měsíce , Anonymizováno, ; Výpisy z bankovního účtu žalovaného za měsíce , Anonymizováno, ; Výstupem z insolvenčního rejstříku; Výpisem z Centrální evidence exekucí). Žalovaný deklaroval bydlení u rodičů a výdaje na bydlení v částce , částka, , což potvrdil jeho , Anonymizováno, (prokázáno: Posouzením úvěruschopnosti; Čestným prohlášením žalovaného; Prohlášením , Anonymizováno, žalovaného). Žalobkyně tak jeho disponibilní finance určila na částku , částka, (příjem v částce , částka, – bydlení v částce , částka, – splátka v částce , částka, ) a shledala jej úvěruschopným (prokázáno: Posouzením úvěruschopnosti).7. Žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (dále jen „Účet“). Dále vyplatila částku , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, patřící zprostředkovateli (prokázáno: Potvrzeními o provedených transakcích ze dne , datum, ).8. Žalovaný provedl následující úhrady v celkové částce , částka, : dne , datum, částku , částka, (verifikační platba), dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, (prokázáno: Potvrzeními o odchozích úhradách na č. l. 20 až 25).9. Žalovaný byl bezúspěšně upomínán o úhradu dlužných splátek (prokázáno: Upomínkou ze dne , datum, ). Žalovaný sdělil žalobkyni, že smlouvu považuje za neplatnou pro nedostatečné posouzení své úvěruschopnosti a výši RPSN a navrhl, že jí uhradí částku , částka, v měsíčních splátkách po , částka, (prokázáno: Návrhem Smírného řešení ze dne , datum, ). Žalobkyně úvěr dne , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě (prokázáno: Zesplatněním úvěru/Předžalobní výzvou ze dne , datum, + Podacím lístkem z téhož dne).10. Z listin zvaných „Bonita smlouvy“, „Smlouva=8196198“ a listin na č. l. 40 až 46 soud ničeho podstatného pro řízení nezjistil.11. Zjištěný skutkový stav věci soud po právní stránce posoudil takto:12. Smlouva uzavřená mezi účastníky je svou podstatou smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž platí, že žalobkyně ji uzavírala coby podnikatel ve smyslu § 420 o. z., zatímco žalovaný tak činil coby spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. Úvěr poskytnutý žalovanému je tudíž úvěrem spotřebitelským ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“, k působnosti Zákona vizte § 4 Zákona). Podle § 86 Zákona měla tedy žalobkyně povinnost posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně žalovaného. Podstatou posouzení úvěruschopnosti je přitom podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení zjistit, zdali bude spotřebitel schopen splácet sjednané splátky, k čemuž je nezbytné provést zejm. porovnání jeho příjmů a výdajů. Úvěr pak měla žalobkyně podle odst. 1 uvedeného zákonného ustanovení poskytnout žalovanému pouze tehdy, jestliže z takového posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.13. Z prokázaného skutkového stavu je ovšem zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována způsobem, který § 86 Zákona předpokládá. Smyslem porovnání příjmů a výdajů spotřebitele je zjistit, zdali je jejich rozdíl vyšší/roven/menší než splátka nově sjednávaného úvěru. Je-li rozdíl vyšší/roven, lze spotřebitele shledat úvěruschopným, neboť ten má i přes všechny své dosavadní výdaje dostatek finančních prostředků na to, aby byl schopen úvěr splácet. Je-li rozdíl menší, platí přesný opak. Žalobkyně na příjmové straně kalkulovala s průměrnou mzdou žalovaného v částce , částka, . K této částce dospěla skrze výplatní pásky a výpisy z Účtu. Tomuto postupu soud nemůže nic vytknout. Na výdajové straně však žalobkyně kalkulovala s náklady žalovaného na bydlení v částce , částka, a z nějakého důvodu též se splátkou dle Smlouvy v částce , částka, . Získala tak rozdílovou částku , částka, a shledala žalovaného úvěruschopným. Tento postup: 1) svědčí o tom, že žalobkyně na výdajové straně nekalkulovala s žádným životním či existenčním minimem atp., 2) soud považuje za chybný, neboť zahrnutím splátky úvěru do výdajů žalovaného získala žalobkyně ve výsledku částku, která by žalovanému v případě uzavření Smlouvy zbývala k dispozici – to však nebylo smyslem (srov. se začátkem tohoto odst.), a žalobkyně tak v jistém ohledu byla přísnější, než bylo nutné. To však nic nemění na skutečnosti, že výdaje žalovaného, s nimiž bylo v rámci posuzování úvěruschopnosti kalkulováno, byly podhodnocené, neboť vyjma uvedených výdajů na bydlení a budoucí splátku nezahrnovaly ničeho, ani tvrzené životní a existenční minimum. Nesprávné ze strany žalobkyně bylo také to, že výdaje žalovaného individuálně nezkoumala, přestože měla k dispozici výpisy z Účtu – nejlepší možný podklad.14. Výsledek, k němuž žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného dospěla, soud proto vyhodnotil jako zavádějící. Žalobkyně nemohla, resp. neměla, dospět k závěru neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ).15. Úvěr neměl být žalovanému nikdy poskytnut a Smlouva je podle § 87 odst. 1 Zákona absolutně neplatná. Podle téhož zákonného ustanovení je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o speciální právní úpravu vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 o. z. Současně jde též o soukromoprávní sankci postihující poskytovatele úvěru. Ten má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v o