8 C 169/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1.Žalobce se domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že dne 4.5.2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému na účet téhož dne částku 800 000 Kč. Svůj závazek z titulu Smlouvy o zápůjčce pak žalovaný potvrdil dne 11. 1. 2023 ve formě uznání dluhu (co do důvodu i výše) s tím, že se s žalobcem dohodl na jeho plnění v pravidelných měsíčních splátkách výši 10.000,- Kč na bankovní účet žalobce, číslo účtu: , č. účtu, . Žalovaný na shora uvedený dluh zaplatil, od 11. 1. 2023 k rukám žalobce pouze částku 20.000,- Kč, a žalovaný na zbytek dluhu neuhradil dále ničeho. Finanční prostředky byly zasílány žalovaným z bankovního účtu vedeného na jméno družky žalovaného, paní , jméno FO, (číslo účtu: , č. účtu, ), přičemž první platba, dne 13. 2. 2023, byla realizována s poznámkou „Richter – splátka“. Źalobce tak eviduje za žalovaným dlužné neuhrazené částky po 10.000,- Kč, a to od září 2024 do srpna 2025, ve výši 120.000,- Kč. V rámci této žalobce žádá i příslušenství z jednotlivých dlužných částek ve výši 10.000,- Kč.2.Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 19.1.2026. Žalovanému doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.3. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil, zmeškal první jednání.4.Právní zástupce žalobce při prvním jednání ve věci navrhl, aby soud s ohledem na neúčastžalovaného aby soud rozhodl rozsudkem podle ustanovení § 153b o.s.ř., tedy rozsudkem prozmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a najejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které bynebylo možné uzavřít a schválit smír dle ust. § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobounení v rozporu s žádnou kogentní normou. Jedná se po hmotněprávní stránce o nárok zesmlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,v platném znění (dále jen „o.z.“) ve spojení s ustanovením § 2053 a násl. o.z..5. Žalovaný, který dlužnou částku ve sjednané době nezaplatil, se dostal do prodlení (§ 1968o.z.) a v souladu s § 1970 o.z. vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném vedle dlužnésumy i zaplacení úroku z prodlení.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 734 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 120 000 Kč sestávající z částky 5 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 400 Kč ve výši 5 334 Kč.