12 C 141/2021-20 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zrušení vyživovací povinnosti s tím, že žalovaný je jejím synem, přičemž povinnost žalobkyni platit žalovanému výživné v částce 3 500 Kč měsíčně jí byla uložena usnesením Okresního soudu v Písku č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 6. 2019, které nabylo právní moci dne 12. 7. 2019. Žalobkyně žádala opakovaně žalovaného o sdělení, zda je stále studentem a doložení potvrzení o studiu, když studentem [název] [anonymizována tři slova] [obec] již není, tento však neodpověděl. Podle žalobkyně tak žalovaný není svou výživou dokázán na rodiče, a je schopen se sám živit, proto její vyživovací povinnost zanikla a navrhuje zrušit vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému. Žalobkyně doplnila při jednání dne 14. 10. 2021, že nepovažuje přístup žalovaného za soustavnou a cílevědomou přípravu na výkon budoucího povolání, přičemž pokud bude žalovaný řádně studovat, tak je ochotna jej podporovat finančně dary. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil při jednání tak, že nesouhlasí se zrušením vyživovací povinnosti, neboť od 1. 9. 2021 studuje v řádném denním studiu střední školu v oboru„ sociální činnost“ a má tedy právo na výživné od matky, když se připravuje na výkon budoucího povolání. 3. Usnesením Okresního soudu v Písku č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 6. 2019, které nabylo právní moci dne 12. 7. 2019, se zavázala žalobkyně platit žalovanému výživné v částce 3 500 Kč měsíčně, když v době rozhodování soudu byl dle zprávy [název] [anonymizována dvě slova] ze dne 9. 1. 2019 ve školním roce 2018 2019 žákem 3. ročníku. 4. Z dopisu žalobkyně ze dne 17. 2. 2021 je patrné, že žalovaný byl vyzván o doložení potvrzení o studiu, doručenka je ze dne 17. 2. 2021, a z dopisu právního zástupce žalobkyně je zřejmé, že žalovaný byl vyzván dne 6. 4. 2021 k doložení potvrzení o studiu, když doručenka je ze dne 6. 4. 2021. 5. Z potvrzení o studiu [název] [anonymizováno 7 slov] [jméno] [příjmení] ze dne 26. 8. 2021 je patrné, že žalovaný byl studentem školy od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2020. 6. Z potvrzení o studiu Střední odborné školy a středního odborného učiliště v [obec] ze dne 1. 9. 2021 je zřejmé, že žalovaný je studentem 1. ročníku školy ve školním roce 2021 /2022. 7. Z účastnického výslechu žalovaného vyplynulo, že během studia na střední [název] škole si uvědomoval postupně, že si nevybral pro něj správnou střední školu, protože měl úplně jiné zájmy. Ve třetím ročníku chtěl přestoupit na jinou školu, ale nevěděl přesně na jakou, proto studium ukončil po třetím ročníku, který musel pro dvě nedostatečné z odborných předmětů opakovat. Žalovaný po dobu od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021 pečoval o babičku, která je nemocná a se kterou žije ve společné domácnosti, a rád by v budoucnu pracoval někde, kde by se staral o nemocné lidi. Matku nekontaktoval ohledně ukončení studia na Střední [název] škole ani ohledně svého nového studia proto, že se obával, měl strach. 8. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav. Žalobkyni bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo hradit ve prospěch žalovaného výživné v měsíční výši 3 500 Kč, jak je zřejmé z usnesení Okresního soudu v Písku č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 6. 2019 (odst. č. 3 odůvodnění shora). Žalovaný byl žalobkyní opakovaně dne 17. 2. 2021 a dne 6. 4. 2021 vyzván k doložení potvrzení o studiu, jinak se bude domáhat zrušení vyživovací povinnosti (odst. č. 4 odůvodnění shora). Žalovaný studoval na [název] [anonymizována tři slova] [obec] od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2020 (odst. č. 5 odůvodnění shora) a od 1. 9. 2021 je studentem Střední odborné školy a středního odborného učiliště v [obec] (odst. č. 6 odůvodnění shora). [název] školu žalovaný nedokončil, neboť jej nebavil obor, který studoval, což mělo vliv i na studijní výsledky, v současnosti jej škola baví, chtěl by v budoucnu pečovat o staré lidi. Matku nekontaktoval ze strachu. 9. Podle § 3028 obč. zák. č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen „o. z.“) a § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 915 odst. 1, 2 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu a podle § 910 odst. 1, 2, 3 a 4 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků. 10. Z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2121/14 mj. vyplývá, že zletilé dítě studovalo opakovaně školu stejného stupně, jakou už v minulosti absolvoval, tudíž nepokračovalo ve studiu. Dále z uvedeného nálezu je zřejmé, že zletilý by nemusel mít nárok na výživné, pokud by měl trvalý vlastní příjem, a že zletilé dítě by mělo získávat vzdělání za účelem prohlubování předchozího vzdělání, avšak toto nemusí navazovat na předchozí studium, pokud z konkrétních okolností nebude na místě zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nepřiměřené absence a v důsledku toho špatné studijní výsledky a možnost získat uplatnění v původním oboru jsou naopak důvody pro nepřiznání nároku na výživné. Věčný student je pojem definovaný jako výživné poskytované dítěti po neúměrně dlouhou dobu. Nález rovněž odkazuje na kritéria stanovená v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1247/13 zdůrazňuje soustavnou a cílevědomou přípravu na budoucí pracovní uplatnění, povinnost rodiče umožnit dítěti co nejvyšší stupeň vzdělání, což neznamená akceptaci opakované změny studijního oboru. Obdobně přísně se staví k vyživovací povinnosti nález sp. zn. III. ÚS 1805/11, avšak benevolentněji se zabýval hranicí přípustnosti vyživovací povinnosti nálezy sp. zn. II. 2623/09 a sp. zn. II. ÚS 2155/09, zohledňující specifičnost studia na konzervatoři oproti jiným středním školám a vykonání maturitní zkoušky mimo řádný termín o několik měsíců později. 11. Soud na základě skutkových zjištění popsaných shora dovodil, že žaloba žalobkyně na zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému není důvodná. Žalovaný dosud nenabyl schopnosti samostatně se živit ve smyslu § 911 o. z., nedokončil totiž střední odborné vzdělání, nyní si jej doplňuje, čímž se zvýší její možnost zaměstnání, případně dalšího studia. Žalovaného s ohledem na to, že doba mezi nedokončením středoškolského studia na [název] škole a zahájením studia maturitního oboru na SOU [obec] činí 1 rok, a s ohledem na nestandardnost výuky ve školním roce 2019 /2020 vlivem pandemie koronaviru nelze označit za tzv. věčného studenta, který požaduje hrazení výživného po neúměrně dlouhou dobu. Soud však zohledňoval i kritéria stanovená zejména v usnesení ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 1247/13, zdůrazňující soustavnou a cílevědomou přípravu na budoucí pracovní uplatnění, povinnost rodiče umožnit dítěti co nejvyšší stupeň vzdělání, což neznamená akceptaci opakované změny studijního oboru, a má zato, že fakt, že žalovaný nekomunikoval s matkou, není projevem zcela zodpovědného přístupu. Na druhou stranu z účastnického výslechu žalovaného vyplynulo, že v současné době žalovaný studuje obor, který se sice odlišuje od původního studia, ale zajímá jej, jde o méně náročné studium, je však zakončeno maturitní zkouškou a přispěje tak k jeho lepšímu pracovnímu uplatnění. Žalovaný žije ve společné domácnosti s nemocnou babičkou a studuje v řádném denním studiu a není tak možné, aby si opatřoval příjmy vlastní výdělečnou činností, navíc matka vyjádřila ochotu finančně podporovat žalovaného ve studiu. Soud proto s ohledem na výše popsaná zjištění a závěry rozhodl dle § 923 o. z. o zamítnutí žaloby (výrok I. rozsudku). 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle zásady úspěchu ve věci ve smyslu § 142 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci úspěšný a žádné náklady řízení neuplatňoval. (výrok II. rozsudku shora)