12 C 230/2021-46 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhal proti žalovanému zaplacení částky 72 400 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku z titulu nesplácení ani jedné částky výnosu za měsíc ve výši 3 500 Kč vyplývající ze smlouvy o příplatku ze dne 30. 6. 2020 s odůvodněním, že žalovanému poskytl 36 000 Kč jako vratnou zálohu na pronajmutí nebytových prostor, částku 20 000 Kč jako vratnou zálohu na byt, částku 14 000 Kč a částku 2 400 Kč, která byla žalovanému poskytnuta v hotovosti na ulici na živobytí. Žalovaný dlužnou částku nevrátil. 2. K ústnímu jednání soudu konanému dne 9. 12. 2021 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez jeho přítomnosti podle § 101 o.s.ř. 3. Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí příplatku ve spojení s dokladem o zaplacení a výpisem z živnostenského rejstříku žalovaného bylo zjištěno, že dne 30. 6. 2020 uzavřeli účastníci tuto smlouvu, na základě které poskytl žalobce žalovanému dne 24. 6. 2020 částku ve výši 36 000 Kč na zaplacení vratné zálohy pronájmu výrobních prostor a dne 13. 8. 2020 částku 14 000 Kč a 22 400 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši 50 000 Kč do června 2020 a dále se žalovaný zavázal platit žalobci 3 500 Kč měsíčně jakožto výnos z příplatku. 4. Z upomínky ze dne 31. 12. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 31. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky 72 400 Kč. 5. Ze sdělení ze dne 18. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobce požádal PČR o sdělení kontaktu na žalovaného. Z protokolu policie ze dne 7. 6. 2021 ve spojení s vyrozumění policie ze dne 27. 6. 2021 vyplývá, že s ohledem na skutečnost, že ve věci,, [celé jméno žalovaného] možné podvodné jednání [obec]“ nebyl spáchán trestný čin, byl žalobce odkázán na občanskoprávní řešení sporu s žalovaným ve věci zaplacení částky ve výši 72 400 Kč. 6. Z výzvy žalobce navazující na telefonický rozhovor vyplývá žádost žalobce o podporu a pomoc a představení žalovaného. Z výzvy není patrné, komu je adresována. 7. Z potvrzení o zaplacení ze dne 24. 6. 2020 bylo zjištěno, že dne 24. 6. 2020 byla zaplacena jistina ve výši 36 000 Kč za pronájem nebytových prostorů [právnická osoba] [anonymizováno], kterou zastupoval žalovaný. 8. Z potvrzení o zaplacení vyplývají výběry z účtu žalobce v celkové výši 68 000 Kč. Na spodní straně je uvedeno ze dne 21. 7. 2021 68 000 Kč – SJM, 4 400 Kč – [název] [anonymizováno] za 4 měsíce a výzva k vrácení částky 72 4000 Kč do 31. 7. 2021. 9. Soud na základě provedeného dokazování učinil zjištění o skutkovém stavu, kdy žalobce žalovanému poskytl dne 24. 6. 2020 částku ve výši 36 000 Kč na zaplacení vratné zálohy pronájmu výrobních prostor a dne 13. 8. 2020 částku 14 000 Kč a 22 400 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši 50 000 Kč, a dále se žalovaný zavázal platit žalobci 3 500 Kč měsíčně jakožto výnos z příplatku (odst. č. 3, č. 7 a č. 8 odůvodnění shora). Žalovaný však žalobci ničeho neuhradil, přestože tento jej vyzýval (odst. č. 4 a č. 6 odůvodnění shora) a snažil se zjistit prostřednictvím Policie ČR kontakt na žalovaného (odst. č. 5 odůvodnění shora). 10. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující právní závěry. Žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 72 400 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit. Žalovaný však ani přes výzvu žalobce na dlužné částce ničeho neuhradil. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný dluží žalobci celkem 72 400 Kč, proto bylo žalobě vyhověno jako zcela důvodné podle § 2390 o.z. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o.z., přičemž žalobce požadoval nižší úrok z prodlení, než stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení, ačkoliv žalobce žádal o zaplacení do konce roku 2021 (výrok I. rozsudku shora) 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalobce jako procesně ve věci úspěšný právo na náhradu svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 620 Kč a náhrada hotových výdajů žalobce ve výši 600 Kč, a to za 2 úkony po 300 Kč (sepis žaloby a účast na jednání před soudem dne 9. 1. 2021) podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tedy náklady řízení žalobce činí 4 220 Kč (výrok II. rozsudku shora)