12 C 260/2022-23 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 2 025 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 162,26 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem [název] přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník [název] poplatku do příslušené evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 27. 7. 2018 a byla tak povinna platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a [název] poplatcích, [název] poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nezaplatila [název] poplatky za období leden 2021 až březen 2022 ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 2 025 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalobce má dále nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky za odeslání upomínky ve výši 63 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. Soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů a zjistil následující skutkový stav. 3. Žalovaná byla ve shora specifikovaném období držitelem [název] přijímače a byla z tohoto titulu povinna platit žalobci [název] poplatky v měsíční výši 135 Kč, avšak svoji povinnost nesplnila a [název] poplatky neplatila. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná dluží žalobci na [název] poplatku za období od ledna 2021 do března 2022 částku 2 025 Kč (15 x 135 Kč). Žalovaná svoji povinnost nesplnila ani přes výzvu žalobce. 4. Žalobě proto bylo vyhověno jako zcela důvodné podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 6 a § 7 odst. 2 citovaného zákona a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 025 Kč. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když částka 162,26 Kč představuje kapitalizovaný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb, vždy od prvého dne prodlení do 19. 7. 2022 Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč byly žalobci přiznány v souladu s rámcovou dohodou o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022 ve spojení s fakturou [číslo] kterou žalobce prokázal skutečné náklady na odeslání upomínky. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 1 odst. 3, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh, výzva k plnění) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, neboť žalobce si agendu [název] poplatků sám spravuje a je tedy v jeho možnostech zajistit vymáhání nezaplacených [název] poplatků ve skutkově či právně nikoli složitých případech vlastními silami, neboť disponuje právním oddělením. V daném případě proto nelze náklady na právní zastoupení žalobce advokátem považovat za účelně vynaložené (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Celkem náklady řízení žalobce činí 600 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. 6. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř..