3 C 2/2022-14 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 15 856 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 7. 3. 2018 uzavřela se žalovaným Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se zavázala dodávat žalovanému elektřinu; žalovaný se naopak zavázal žalobkyni uhradit cenu dodané elektřiny. Žalobkyně vyúčtovala elektřinu dodanou žalovanému za období od 21. 9. 2019 do 10. 9. 2020 fakturou [číslo] ze dne 16. 9. 2020 znějící na částku 4 272 Kč se splatností dne 30. 9. 2020 a dále elektřinu dodanou žalovanému za období od 11. 9. 2020 do 28. 2. 2021 fakturou [číslo] ze dne 11. 3. 2021 znějící na částku 11 584 Kč se splatností dne 25. 3. 2021. Žalovaný faktury ani přes výzvu žalobkyně neuhradil a dluží tak žalobkyni celkovou částku 15 856 Kč. 2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, i když byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud níže uvedené skutečnosti: 4. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí [číslo] ze dne 7. 3. 2018 je zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektrickou energii do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal takto dodanou energii řádně a včas uhradit na základě pravidelných vyúčtování vystavených žalobkyní. 5. Z Řádné faktury za elektřinu [číslo] vystavené dne 16. 9. 2020 je zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala elektrickou energii dodanou žalovanému v období od 21. 9. 2019 do 10. 9. 2020. Za dané období žalovaný spotřeboval 5,854 MWh elektřiny v ceně 19 672,43 Kč. Po započtení zaplacených záloh ve výši 15 400 Kč byl žalovanému tímto daňovým dokladem vyúčtován doplatek ve výši 4 272 Kč se splatností dne 30. 9. 2020. 6. Z Mimořádné faktury za elektřinu [číslo] vystavené dne 11. 3. 2021 je zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala elektrickou energii dodanou žalovanému v období od 11. 9. 2020 do 28. 2. 2021. Za dané období žalovaný spotřeboval 3,629 MWh elektřiny v ceně 11 584 Kč, který byla žalobkyní vyúčtována se splatností dne 25. 3. 2021. 7. Předžalobní výzvou ze dne 13. 9. 2021 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne je prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 8. S ohledem na zjištěné skutečnosti posoudil soud shora uvedenou Smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 28. 11. 2018 typologicky jako smlouvu kupní ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Konkrétní podmínky dodávky elektrické energie potom dále upravuje § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“). Podle § 50 energetického zákona se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel elektřiny dodávat účastníkovi trhu s elektřinou elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a účastník se zavazuje zaplatit za ni cenu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Žalobkyně své povinnosti z uzavřené smlouvy splnila, žalovaný však nikoli, neboť za dodanou elektrickou energii nezaplatil celou sjednanou cenu. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 856 Kč podle ust. § 2079 o. z. ve spojení s ust. § 50 energetického zákona O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 10. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.