3 C 223/2022-48 — Okresní soud v Písku

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 1. 9. 2022 se žalobce vůči žalované (své zletilé dceři) domáhal zrušení vyživovací povinnosti stanovené rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 1 P 242/2004, částkou 1 300 Kč měsíčně, a to ke dni 1. 9. 2022. Podání žaloby odůvodnil tím, že žalovaná ukončila dvouleté nástavbové studium a je schopna sama sebe zabezpečit. 2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření doručeném soudu dne 21. 10. 2022 k věci samé stručně uvedla, že je stále studentkou, proto trvá na vyživovací povinnosti žalobce (který navíc tuto stále neplní). 3. V doplňujícím podání doručeném soudu dne 7. 11. 2022 žalobce k výzvě soudu uvedl, že na podané žalobě trvá, jelikož argumentace žalované a jí předložené potvrzení o studiu nesvědčí pro ponechání vyživovací povinnosti žalobce. Žalobce je nově ve věznici zařazen do studijního programu (obráběč kovů), nemá průkazně žádný pravidelný příjem a ani jej mít nemůže. Podle žalobce žalovaná opakovaně studuje školu stejného stupně, jaký již v minulosti absolvovala. Nelze tak hovořit o tom, že se řádně připravuje na budoucí zaměstnání, neboť její studium neprohlubuje předchozí vzdělání. Pokud dochází k opakování a prodlužování celkové doby studia, nelze takovou skutečnost klást k tíži žalobci. 4. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 7. 12. 2022. Žalobce se z účasti na ústním jednání omluvil, přičemž nepožádal o odročení jednání, soud proto ve věci jednal v jeho nepřítomnosti. 5. Žalovaná v rámci ústního jednání k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), doplnila, že v roce 2017 ukončila docházku na Základní škole [obec], přičemž následně nastoupila na SOŠ a SOU [obec], konkrétně na tříletý obor„ kuchař“, který navštěvovala do června 2020. Následně nastoupila na dvouletý nástavbový obor„ podnikání“, který však bude končit teprve v létě 2023, neboť celému ročníku bylo umožněno opakovat první ročník z důvodu koronavirové epidemie. 6. Na základě provedeného dokazování učinil soud níže uvedená skutková zjištění: 7. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 25. 4. 2019, č. j. 1 P 242/2004-1159, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2019, byl zamítnut návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované, přičemž žalobci bylo současně nově uloženo platit žalované počínaje dnem 1. 2. 2019 výživné ve výši 1 300 Kč měsíčně, čímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 18. 6. 2013, č. j. 1 P 242/2004-827, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2013, č. j. 6 Co 1953/2013-886. 8. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 6. 2022, č. j. 12 C 112/2022-14, pravomocného dne 9. 8. 2022, byl zamítnut další návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované. 9. Podle sdělení Vězeňské služby ČR, SOU, odloučené pracoviště [obec], ze dne 7. 7. 2022 byl žalobce předběžně přijat na učební obor„ Obráběč kovů“, přičemž podmínkou přijetí je stanoveno přemístění do [stát. instituce]. 10. Z Potvrzení o studiu vystavených ve dnech 29. 9. 2022 a 2. 11. 2022 Střední odbornou školou a Středním odborným učilištěm, [obec], [ulice a číslo], je soudem zjištěno, že žalovaná je ve školním roce 2022 2023 studentkou druhého ročníku oboru„ Podnikání“, přičemž se jedná o studium denní. 11. Z dalších Potvrzení o studiu vystavených uvedeným školským zařízením dne 9. 12. 2022 je zjištěno, že žalovaná byla studentkou SOŠ a SOU, [obec], [ulice a číslo], v období od 1. 9. 2017 do 16. 6. 2020 a od 1. 9. 2020 dosud. 12. Podle upřesňujícího Potvrzení o studiu vystaveného SOŠ a SOU, [obec], [ulice a číslo], ze dne 19. 12. 2022 byla žalovaná v období od 1. 9. 2017 do 16. 6. 2020 studentkou učebního oboru„ Kuchař“. Od 1. 9. 2020 dosud je studentkou oboru„ Podnikání“, přičemž 1. ročník tohoto oboru (s denním studiem) žalovaná opakovala pro neprospěch a nepostoupení do vyššího ročníku. 13. Provedeným dokazováním soud zjistil, že ohledně aktuální výše vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 25. 4. 2019, č. j. 1 P 242/2004-1159, jímž bylo žalobci s účinky ke dni 1. 2. 2019 zvýšeno výživné placené žalobcem ve prospěch žalované na částku 1 300 Kč měsíčně. Dalším rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 6. 2022, č. j. 12 C 112/2022-14, byl zamítnut návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované. Žalovaná byla po ukončení základní školní docházky v období od 1. 9. 2017 do 16. 6. 2020 žákyní SOŠ a SOU, [obec], [ulice a číslo], konkrétně tříletého učebního oboru„ Kuchař“. Od 1. 9. 2020 je studentkou dvouletého oboru„ Podnikání“ s denním studiem, nyní studuje druhý ročník, neboť prvý ročník daného oboru žalovaná opakovala pro neprospěch a nepostoupení do vyššího ročníku. 14. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 15. Soud dospěl k závěru, že žaloba na zrušení vyživovací povinnosti je v daném případě důvodná, neboť v mezidobí od posledního rozhodování soudu ohledně stanovení vyživovací povinnosti žalobci nastala podstatná změna okolností presumovaná výše citovaným ust. § 163 o. s. ř., v jejímž důsledku je namístě vyživovací povinnost žalobce ve vztahu k žalované zrušit. Je zjištěno, že žalovaná po absolvování oboru„ Kuchař“ v roce 2020 v současné době nadále pokračuje ve studiu na SOŠ a SOU, [obec], [ulice a číslo], a to dvouletým denním oborem„ Podnikání“. V dané souvislosti je možno konstatovat, že byť se nejedná o zcela přímo navazující druh studia, je možno stále ještě akceptovat závěr, že žalovaná momentálně doplňuje svoji původně získanou kvalifikaci tak, aby byla ve svém oboru konkurenceschopnější (např. možnost provozování vlastní restaurace jako OSVČ apod.). Co je však pro rozhodnutí ve věci podstatné, je zjištěná skutečnost, že žalovaná podle sdělení příslušné školy ze dne 19. 12. 2022 doposud nedokončila svoji přípravu na budoucí povolání pouze z toho důvodu, že opakovala prvý ročník studia pro neprospěch a nepostoupení do vyššího ročníku, což je v příkrém rozporu s vlastním tvrzením žalované prezentovaným soudu při ústním jednání dne 7. 12. 2022. Špatné školní výsledky a nezbytnost opakování ročníku je nutno klást výlučně k tíži žalované, když lze konstatovat, že žalovaná se na výkon budoucího povolání nepřipravuje řádně a dostatečně cílevědomě (nevyvíjí očekávané přiměřené úsilí k dokončení studia). V důsledku uvedeného pak dle názoru soudu. zanikla ve smyslu ust. § 911 o. z vyživovací povinnost žalobce vůči žalované. S ohledem na prezentované závěry soud zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalované s účinností od 1. 9. 2022, jak navrhoval žalobce, neboť ke změně poměrů došlo již v souvislosti s opakováním prvého ročníku žalovanou v průběhu školního roku 2021 2022. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl plně úspěšný žalobce, který však výslovně v žalobním návrhu uvedl, že náhradu nákladů řízení vůči žalované nenárokuje. Z toho důvodu rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. 17. Toto řízení nepodléhá poplatkové povinnosti (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).