3 C 64/2022-24 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 3 579 Kč s příslušenstvím, a sice z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit na základě pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne 20. 1. 2020. Předmětem pojistné smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit žalobkyni čtvrtletní pojistné ve výši 2 885 Kč, nezaplatil však pojistné splatné dne 20. 7. 2020, v důsledku čehož došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 23. 10. 2020. Za období od 20. 7. 2020 do 23. 10. 2020 činí dlužné pojistné 2 979 Kč. Dlužná částka je kromě nezaplaceného pojistného dále tvořena poplatky za upomínání v souhrnné výši 600 Kč (2 x 300 Kč), celkem tedy činí 3 579 Kč. I přes opakované výzvy k zaplacení ze strany žalobkyně na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který však musel být následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán podle § 101 odst. 4 o. s. ř., jelikož se žalovaný nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, i když byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se k výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 1. 2020 Pojistnou smlouvu pro [anonymizována čtyři slova] [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], s počátkem pojištění ke dni podpisu smlouvy a se sjednaným čtvrtletním pojistným ve výši 2 885 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 20. 7. 2020 ani poté, co jej žalobkyně k úhradě dlužné částky vyzvala dopisem ze dne 2. 9. 2020. V důsledku neplacení pojistného došlo ke dni 23. 10. 2020 k zániku pojištění. Žalovaný dluží žalobkyni pojistné za období od 20. 7. 2020 do 23. 10. 2020 ve výši 2 979 Kč. Žalobkyně následně zaslala žalovanému pokus o smír ze dne 1. 12. 2020. Podle platného Sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného ve spojení s Článkem 4 bod 10. všeobecných pojistných podmínek žalobkyně náleží žalobkyni za každou z písemných výzev poplatek 300 Kč (celkem tedy za dvě výzvy ze dne 2. 9. 2020 a ze dne 1. 12. 2020 poplatky v celkové výši 600 Kč). Celková dlužná částka, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit, činí 3 579 Kč. Dne 20. 5. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím právního zástupce předžalobní výzvu. 4. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je dána Článkem 11 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vzájemný vztah mezi žalobkyní a žalovaným se pak řídí podle příslušných ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právním řádem České republiky. 5. Žaloba byla soudem shledána důvodnou, proto jí bylo v celém rozsahu vyhověno. Žalobkyni byl přiznán nárok na zaplacení dlužného pojistného podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění, a dále nárok na zaplacení poplatků v souvislosti se zasláním písemných výzev, a to v souladu s obsahem pojistné smlouvy a sazebníku poplatků. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud nezjistil žádné skutečnosti svědčící pro její prodloužení. 6. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby) se sazbou po 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).