3 C 80/2022-16 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 2 430 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 27. 10. 2021 částkou 348,03 Kč. Podání žaloby odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem [anonymizováno] přijímače a ke dni 4. 6. 2019 se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. V dané souvislosti mu vznikla povinnost platit [anonymizováno] poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nezaplatil [anonymizováno] poplatek ve výši 135 Kč měsíčně za kalendářní měsíce červenec 2019 až prosinec 2020, v důsledku čehož dluží žalobkyni za celkem 18 měsíců částku 2 430 Kč. 2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, i když byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se k výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný je v souvislosti s pořízením [anonymizováno] přijímače od června 2019 evidovaný jako poplatník [anonymizováno] poplatku, který je aktuálně stanoven § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, částkou 135 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil [anonymizováno] poplatek za období červenec 2019 – prosinec 2020 (tedy 18 měsíců), v důsledku čehož mu vznikl vůči žalobkyni jako provozovateli televizního vysílání ve smyslu zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, dluh v celkové výši 2 430 Kč. Tento dluh žalovaný neuhradil ani poté, co ho k tomu žalobkyně opakovaně písemně vyzvala. 4. Žaloba byla podána důvodně, proto jí soud v plném rozsahu vyhověl s odkazem na ust. § 3 odst. 2, § 6 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Zákonný úrok z prodlení, který byl kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby, byl žalobkyni soudem přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádné skutečnosti odůvodňující prodloužení základní pariční lhůty. 5. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 100 Kč (předžalobní výzva, písemný návrh ve věci samé) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů (viz nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3344/12 a sp. zn. I. ÚS 3705/14). 6. Tento rozsudek obsahuje pouze zjednodušené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.