9 C 237/2021-43 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému, svému otci, zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 12. 3. 2018 v částce 4 500 Kč, a to s odůvodněním, že od poslední úpravy výživného uplynuly již čtyři roky. Nyní žalobce studuje první ročník Středního odborného učiliště ve [obec] obor cukrář. Matka žalobce pečuje o jeho bratra se zdravotním postižením, a proto nemůže pracovat, takže nemá žádný příjem. Bratr žalobce má invalidní důchod a příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč. Měsíční náklady rodiny jsou 4 700 Kč na služby a k tomu 1 230 Kč na elektřinu. Matka žalobce hradí všechny jeho výdaje, které žalobce v žalobě blíže specifikoval celkovou částku 1 740 Kč plus kapesné 1 500 Kč. Žalobce tedy požadoval zvýšit výživné na 7 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2021. Podáním ze dne 23. 12. 2021 doplnil, že má pouze příjem z odborné praxe ve výši 180 Kč měsíčně a nemá možnost přivýdělku, protože střední odborné učiliště navštěvuje formou denní výuky. Matka na něj pobírá přídavek na dítě ve výši 880 Kč měsíčně. Dalším podáním ze dne 3. 1. 2022 žalobce doplnil, že je pravda, že ve školním roce 2020 2021 ukončil obor kuchař/číšník, avšak s ohledem na covidovou krizi, která obor kuchař/číšník poznamenala propouštěním stávajících zaměstnanců, se rozhodl pro studium dalšího oboru, po jehož ukončení bude mít další výuční list a lepší možnost pracovního uplatnění. U ústního jednání dne 17. 2. 2022 dále doplnil, že se chce stát učitelem odborných předmětů. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a podal vzájemný návrh na zrušení vyživovací povinnosti s odůvodněním, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci zanikla, neboť žalobce v rámci středního odborného učiliště, na kterém nyní studuje obor cukrář, již vystudoval obor kuchař/číšník, tedy stejný stupeň vzdělání, a proto studium oboru cukrář je samoúčelné, neboť nemůže sloužit k prohlubování předchozího vzdělání. V současné době v Jihočeském kraji převažuje poptávka zaměstnavatelů po pracovní pozici kuchař/číšník nad poptávkou po cukrářích. 3. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 12. 3. 2018 č. j. 8 P 115/2003-75 bylo prokázáno, že naposledy bylo výživné na žalobce žalovanému stanoveno v částce 4 500 Kč, když soud schválil dohodu rodičů tehdy nezletilého žalobce, který byl v době rozhodování soudu žákem 9. třídy základní školy. 4. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce absolvoval na Středním odborném učilišti služeb [obec] učební obor kuchař/číšník. 5. Z potvrzení Středního odborného učiliště služeb [obec] ze dne 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobce je ve školním roce 2021 /2022 žákem prvního ročníku učebního oboru [číslo] Cukrář. 6. Z informací o učebních oborech kuchař/číšník a cukrář uvedených na webových stránkách Středního odborného učiliště služeb [obec] bylo zjištěno, že studium obou oborů je tříleté denní studium zakončené výučním listem, přičemž obor kuchař/číšník nabízí mimo jiné zdarma pro první ročníky pracovní oděv a obuv a zdarma barmanský kurz v průběhu studia a učební obor cukrář rovněž nabízí zdarma pro první ročníky pracovní oděv a obuv. 7. Z přehledů volných pracovních míst Úřadu práce bylo zjištěno, že v Jihočeském kraji bylo k datu 26. 1. 2021 celkem 8 volných pracovních míst na pracovní pozici cukrář, zatímco na pracovní pozici kuchař bylo zveřejněno 294 nabídek zaměstnavatelů a 591 volných míst. Z žalovaným předložených vytištěných stránek přehledu volných pracovních míst na pracovní pozici kuchař je zřejmé, že v Jihočeském kraji bylo k uvedenému datu nabízeno nejméně deset pracovních míst na pracovní pozici kuchař/kuchařka nebo pomocný kuchař/kuchařka. 8. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 9. Podle § 911 o. z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Na základě provedených důkazů soud učinil následující skutkové a právní závěry: Žalobce je synem žalovaného. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci byla stanovena naposledy rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 12. 3. 2018 č. j. 8 P 115/2003-75 ve výši 4 500 Kč za situace, kdy tedy nezletilý žalobce byl žákem 9. třídy základní školy. Žalobce po ukončení základní školní docházky absolvoval učební obor kuchař/číšník na Středním odborném učilišti služeb ve [obec], a dokončil tím přípravu na budoucí povolání. Ve školním roce 2021 /2022 je žalobce studentem dalšího oboru na témže učilišti, a sice učebního oboru cukrář. Žalobce neprokázal, že není možné získat práci v oboru kuchař, a že by určitě mohl získat práci, pokud by byl vyučen též v oboru cukrář, a pouhé jeho obecné tvrzení o propouštění kuchařů v době covidové krize nemá pro věc význam. Žalobce neprokázal ani své tvrzení, že je mnohem větší poptávka po cukrářích než kuchařích, a že by absolvováním učebního oboru cukrář měl lepší možnost výdělku. Naopak bylo prokázáno, že volných pracovních míst na pracovní pozici kuchař je více než volných pracovních míst na pracovní pozici cukrář. Pokud žalobce tvrdil, že po získání dvou výučních listů bude mít lepší platové ohodnocení, pak jde pouze o jeho dedukci, kterou však rovněž neprokázal. Rovněž pak vyjádření žalobce, že se chce stát učitelem odborných předmětů, nemá pro věc význam za situace, kdy žalobce netvrdil ani neprokázal, že absolvování učebního oboru cukrář je jedinou a dostačující podmínkou pro výkon profese učitele odborných předmětů. Žalobce tedy podmínky pro zvýšení výživného ani pro zachování vyživovací povinnosti neprokázal, a to ani poté, co byl u ústního jednání poučen podle § 118a o. s. ř. Z uvedených zjištění vyplývá, že žalobce je schopen sám se živit a studium dalšího učebního oboru na téže škole nelze považovat za účelnou přípravu na budoucí povolání, přičemž na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani okolnost, že žalobce chce pracovat pouze v místě svého dosavadního bydliště z důvodu, že chce pomáhat své matce s péčí o postiženého bratra. Argument, že žalobce nemá možnost přivýdělku, neboť střední odborné učiliště navštěvuje formou denní výuky, rovněž nemá vliv na skutečnost, že žalobce je po vyučení kuchařem již schopen samostatné obživy. Pokud se tedy žalobce rozhodl studovat další učební obor na stejné škole, nelze to považovat za prohlubování kvalifikace a je na žalobci, aby si sám zajistil materiální podmínky pro své další vzdělávání v učebním oboru cukrář formou denního studia. Vzhledem k tomu, že soud ze zjištěných skutečností dovodil, že vyživovací povinnost žalovaného zanikla, vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného a vyživovací povinnost zrušil. Ze stejného důvodu pak musela být zamítnuta žaloba o výšení výživného. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl procesně zcela úspěšný. Soud nedovodil, že by v daném případě existovaly podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., neboť dle jeho názoru nejsou na straně žalobce natolik výjimečné okolnosti (důvody hodné zvláštního zřetele), které by použití tohoto ustanovení odůvodňovaly. Pokud se žalobce rozhodl podat proti žalovanému žalobu a vést soudní řízení, musel si být vědom nebezpečí neúspěchu ve věci a vzniku povinnosti uhradit protistraně náklady řízení, a za situace, kdy je již schopen si obstarávat peníze vlastní prací, měl by mít pro ten případ připravené finanční prostředky. Dle názoru soudu by naopak byla aplikace uvedeného moderačního ustanovení nepřiměřeně tvrdá vůči žalovanému, který byl nucen se proti žalobě bránit a nakonec byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalovaného jsou tvořeny odměnou advokáta za právní zastoupení ve výši 21 300 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, písemné podání ze dne 21. 12. 2021 a účast u ústního jednání dne 17. 2. 2022) se sazbou po 7 100 Kč za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, jízdné ve výši 200 Kč za cestu z [obec] do Písku a zpět k ústnímu jednáním konanému dne 17. 2. 2022 osobním automobilem Volkswagen Passat, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,3 l benzinu na 100 km při ujeté vzdálenosti celkem 30 km, náhrada za promeškaný čas za dostavení se k jednání dne 17. 2. 2022 ve výši 2 započatých půlhodin podle § 14 advokátního tarifu a 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení žalovaného činí 27 346 Kč Tyto náklady řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že při výpočtu tarifní hodnoty věci vycházel z ustanovení § 8 odst. 2 advokátního tarifu, neboť žalobu na zvýšení výživného je nutno považovat za žalobu na plnění. Vz