9 C 37/2022-39 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 249 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 20. 2. 2021 do 19. 10. 2021 ve výši 124 Kč a to z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit na základě pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne 12. 8. 2020. Předmětem pojistné smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit žalobkyni pojistné ve výši 1 529 Kč s čtvrtletní splatností a žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému pojistné plnění v případě vzniku nahodilé události. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 12. 11. 2020, a proto došlo k zániku pojistné smlouvy pro neplacení pojistného, a to ke dni 19. 2. 2021, když za období od 12. 11. 2020 do 19. 2. 2021 činí dlužné pojistné částku 2 249 Kč, přičemž součástí této částky jsou i upomínací poplatky ve výši 600 Kč. I přes opakované výzvy k zaplacení ze strany žalobkyně na svůj dluh žalovaný ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění od 12. 8. 2020. Předmětem pojištění bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla značky Renault [registrační značka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit žalobkyni pojistné ve výši 1 529 Kč s čtvrtletní splatností. Žalovaný však neuhradil pojistné za období od 12. 11. 2020 do 19. 2. 2021, a proto došlo dnem 19. 2. 2021 k zániku pojištění pro neplacení pojistného, když žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě. Dlužné pojistné za období od 12. 11. 2020 do 19. 2. 2021 (tj. za dobu kdy byl žalovaný pojistně kryt) činí 1 649 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 28. 12. 2020 k úhradě dlužného pojistného. Žalobkyně též zaslala žalovanému pokus o smír ze dne 30. 3. 2021. Za zaslanou upomínku je žalovaný povinen žalobkyni uhradit částku ve výši 300 Kč a stejně tak je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 300 Kč za zaslaný pokus o smír, a to dle platného Sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného ve spojení s Všeobecnými pojistnými podmínkami, dle kterých je pojistitel oprávněn požadovat mimo jiné náklady spojené s vymáháním pojistného, nebylo-li pojistné zaplaceno včas a ve sjednané výši (čl. 4 odst. 10). Celková dlužná částka, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit tedy činí 2 249 Kč (1 649 Kč + 600 Kč). 5. Pojistný vztah mezi účastníky se řídí § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve spojení se zákonem č. 168/1999 Sb. Soud zjistil, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí vyhověl, a to podle § 2782 odst. 1 o. z., podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Upomínací poplatky ve výši 300 Kč a 300 Kč byly žalobkyni přiznány podle § 1721 o. z., podle kterého ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit, podle § 1723 odst. 1 o. z. (závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá) a podle § 1908 odst. 1 o. z. (splněním dluhu závazek zaniká). Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 6. Ohledně částky 4,51 Kč představující část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), protože žalobkyně neprokázala, že má nárok na zákonný úrok z prodlení z celé žalované částky již od 20. 2. 2021. Splatnost dlužného pojistného nastala ke dni 19. 2. 2021 a od následujícího dne má tedy žalobkyně nárok na úrok z prodlení z částky 1 949 Kč (představující dlužné pojistné a poplatek za upomínku ve výši 300 Kč), přičemž tento za dobu od 20. 2. 2021 do data podání žaloby (19. 10. 2021) činí 106,61 Kč. Nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 300 Kč, která představuje poplatek za pokus o smír ze dne 30. 3. 2021, však nelze počítat již od 20. 2. 2021, neboť v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 6. 4. 2021 a splatnost nastala podle § 1959 odst. 2 o. z. ve spojení s § 607 o. z. dne 12. 4. 2021, takže prodlení nastalo až dne 13. 4. 2021. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 300 Kč pouze za období od 13. 4. 2021 do 19. 10. 2021 (který za toto období činí 12,88 Kč). Vzhledem k tomu, že součet kapitalizovaných zákonných úroků dle výpočtu soudu činí 119,49 Kč (106,61Kč + 12,88 Kč) a žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 124 Kč, byla žaloba co do částky 4,51 Kč (124 Kč – 119,49 Kč) jako nedůvodná zamítnuta. 7. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o.s.ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil pojistné za rozhodné období, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene. 8. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v převážném rozsahu a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Cel