12 C 147/2023-43 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se proti žalovanému domáhá zaplacení částku 456 915 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 456 915 Kč od 31. 3. 2023 do zaplacení. Žalobce je držitelem licence na distribuci elektřiny, a tudíž zajišťuje spolehlivé provozování a rozvoj distribuční soustavy na území vymezeném licencí, umožňuje distribuci elektřiny na základě uzavřených smluv a řídí toky elektřiny v distribuční soustavě při respektování přenosů elektřiny mezi ostatními distribučními soustavami a přenosovou soustavou ve spolupráci s provozovateli ostatních distribučních soustav a provozovatelem přenosové soustavy. Při preventivní kontrolní činnosti odběrného místa [obec a číslo] po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem z důvodu neplacení ceny dodané elektřiny, která je v obdobných případech zcela běžná, bylo pracovníky servisní firmy žalobce dne 2. 3. 2023 zjištěno, že odběrné místo je pod napětím a žalovaný elektřinu odebírá. Tím došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu ust. § 51 zák. č. 458/2000 Sb. Při sepsání zápisu o provedené kontrole byl žalovaný přítomen a zápis podepsal. Žalobce za použití příslušných právních předpisů provedl vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr, včetně souvisejících činností s nápravou takto závadného stavu ve smyslu § 16 a § 17 vyhlášky č. 359/2020 Sb. a tuto částku ve výši 456 915 Kč žalovanému vyúčtoval. Žalovaný však dlužnou částku do dnešního dne ani zčásti neuhradil, přes písemnou upomínku žalobce. Splatnost vyúčtování škody byla stanovena dle obvyklé obchodní praxe, tj. do 14 dnů ode dne vystavení faktury. Následující den po vystavení faktury se tedy žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data žalobce požaduje úrok z prodlení. Žalobce doplnil dne 26. 7. 2023, že žalovaný uvádí, že dne 2. 12. 2019 bylo schváleno jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře a dne 1. 8. 2022 rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích o osvobození od dosud nezaplacených pohledávek. Uvedené skutečnosti jsou s ohledem na předmět sporu – náhrada škody za neoprávněný odběr elektřiny, který žalobce zjistil dne 2. 3. 2023 (tedy po skončení insolvence) - zcela irelevantní. Pokud tím měl žalovaný na mysli, že nemusí platit dluh za neoprávněný odběr elektřiny, je tento postoj zcela nedůvodný, a to jednak proto, že část škody vznikla až po skončení insolvenčního řízení a dále není důvodný ani v části za dobu trvání oddlužení, a to z níže uvedených důvodů. Předmětná pohledávka je náhradou škody za neoprávněný odběr elektřiny a dle § 416 odst. 1 ins. zák. se osvobození od zbytků dluhů netýká této pohledávky, protože jde o náhradu škody způsobenou úmyslným porušením právní povinnosti (neoprávněný odběr je zakázán § 51 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb.). Podle právní úpravy § 414 ins. zák. tedy na pohledávku nedoléhá osvobození a ve vymáhání lze i nadále pokračovat, protože pohledávka rozhodnutím o osvobození nezanikla. K tomu žalobkyně odkazuje na soudní rozhodnutí sp. zn. 29 NSCR 37/2017 a IV. ÚS 1693/18. V těchto řízeních se zabývaly soudy také neoprávněným odběrem elektřiny a dovodily, že osvobození v rámci insolvence se netýká pohledávek za nepoctivé jednání dlužníka ani před zahájením ani v průběhu insolvenčního řízení. Neoprávněný odběr elektřiny je úmyslné jednání žalovaného, kterým se dopustil porušení právní povinnosti (odebíral elektřinu bez právního důvodu) a osvobození se pak této pohledávky ve smyslu § 416 odst. 1 ins. zák. netýká. Ochrana dlužníků, která je poskytována úspěšným projitím insolvenčního řízení, nemůže spočívat v ochraně jejich protiprávního jednání. Proto podle § 416 odst. 1 ins. zák. osvobození podle §414 se netýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníkovi uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti atd. I Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 31. 8. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1693/18 přisvědčil, že nelze souhlasit s řešením, aby byl dlužník osvobozen od placení zbytku dluhů, ačkoli, jako je tomu v této věci, svým úmyslným protiprávním jednáním zavinil, že neoprávněně odebíral elektřinu. S ohledem na výše uvedené žalobce na žalobě v celém rozsahu trvá. 2. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu vydanému dne 27. 6. 2023 č.j. 12 C 147/2023-20 odpor dne 4. 7. 2023, doplněný dne 20. 7. 2023 s tím, že nárok neuznává. Usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 2. 12. 2019 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 1. 8. 2022 o splnění oddlužení osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek, o odměně insolvenčního správce a jeho zproštění funkce. Žalovaný doplnil při jednání dne 20. 9. 2023, že neuznává nárok žalobce v jím uplatněné výši, neboť část nároku žalobce měla vzniknout před zjištěním úpadku žalovaného a žalobce ji tak mohl uplatnit v insolvenčním řízení. V závěrečné řeči zpochybnil žalovaný výpočet výše náhrady škody. 3. Ze zápisu o provedené kontrole žalobce ze dne 2. 3. 2023 je zřejmé, že žalovaný odebíral k tomuto dni elektřinu, což stvrdil svým podpisem, a to v odběrném místě [obec a číslo]. 4. Ze stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny žalovaným od 3. 3. 2020 do 2. 3. 2023 je patrná výše škody 373 538,57 Kč a výše nákladů 4 077 Kč. 5. Z faktury [číslo] ze dne 16. 3. 2023 je zřejmé, že žalobce ji vystavil žalovanému na částku 456 915 Kč (377 615,57 Kč + 21% DPH) se splatností ze dne 30. 3. 2023. 6. Z upomínky ze dne 20. 4. 2023 je patrné, že žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky 456 915 Kč do 8 dnů ode dne odeslání výzvy. 7. Z usnesení č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] je zřejmé, že soud bere na vědomí splnění oddlužení žalobcem, soud osvobozuje žalobce tj. dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, když toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, a na ručitele a jiné osoby, kteří měli vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu, a dále soud rozhodl o odměně insolvenčního správce a jeho zproštění funkce. Z odůvodnění je zřejmé, že ohledně majetku žalovaného byl zjištěn úpadek a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením, a to usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 7. 8. 2019. 8. Z provedeného dokazování soud dovodil následující skutkový stav. Žalovaný od 3. 3. 2020 do 2. 3. 2023 odebíral neoprávněně elektřinu, což stvrdil svým podpisem na zápisu o provedené kontrole žalobce dne 2. 3. 2023 (odst. č. 2 odůvodnění shora), přičemž žalobce vyčíslil výši škody na částku 373 538,37 Kč plus náklady řízení ve výši 4 077 Kč (odst. č. 3 odůvodnění shora). Žalobce následně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 456 915 Kč (377 615,57 Kč + 21% DPH) dne 20. 4. 2023 (odst. č. 6 odůvodnění shora), když fakturu žalobce žalovanému vystavil dne 16. 3. 2023 na částku 456 915 Kč se splatností 30. 3. 2023 (odst. č. 5 odůvodnění shora). V období předcházejícím realizaci zápisu o provedené kontrole dne 2. 3. 2023 došlo ke zjištění úpadku žalovaného jako dlužník a bylo mu povoleno oddlužení dne 7. 8. 2019, jehož splnění vzal na vědomí insolvenční soud dne 1. 8. 2022 (odst. č. 7 odůvodnění shora). 9. Podle § 414 odst. 1 ins. zák. jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle § 414 odst. 2 ins. zák. osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podle § 414 odst. 3 ins. zák. osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Podle § 414 odst. 4 ins. zák. při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. 10. Podle § 416 odst. 1 ins. zák. osvobození podle § 414 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví. Podle § 416 odst. 2 ins. zák. proti rozhodnu