3 C 188/2023-100 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 16. 8. 2022 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky celkové částky 59 861,23 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 29. 7. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 59 861,23 Kč. K uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný po registraci (zadání osobních údajů) doručil právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím webového rozhraní žádost o poskytnutí revolvingového úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného splácet požadovaný úvěr byl žalovanému zaslán návrh smlouvy o úvěru s konkrétní výší úvěru, který žalovaný následně čerpal v částce 59 861,23 Kč se splatností dne 28. 2. 2022. Žalovaný úvěr nesplácel. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2020. Dne 16. 3. 2022 byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva, dlužná částka zaplacena nebyla. 2. Usnesením ze dne 7. 6. 2023, č. j. 17 C 3/2023-72, vyslovil Okresní soud v Českých Budějovicích svoji místní nepříslušnost, přičemž věc současně postoupil Okresnímu soudu v Písku. 3. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 17. 7. 2023 v rámci svého písemného podání ze dne 3. 8. 2023 podrobně popsala postup své právní předchůdkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného (lustrace z veřejně dostupných databází, prohlášení žalovaného). Dále upřesnila, že žalovaný na základě smlouvy čerpal postupně celkovou částku 45 500 Kč, zaplatil však pouze částku 5 898,48 Kč. Žalobkyní požadovaná částka 59 861,23 Kč je tvořena neuhrazenou jistinou úvěru ve výši 39 627,41 Kč, náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 1 250 Kč a úrokem z úvěru ve výši 18 983,82 Kč. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a řízení se aktivně neúčastnil. K ústnímu jednání nařízenému na den 18. 9. 2023 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli mu bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno prostřednictvím datové schránky do vlastních rukou více než 10 dnů před konáním ústního jednání, konkrétně dne 15. 8. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti obou účastníků řízení (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). 5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedené skutková zjištění: 6. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 29. 7. 2021 ve spojení se Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Standardními podmínkami Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice a dokumentu Loan application info je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím webových stránek [webová adresa]“ smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce stanoveného částkou 40 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,3452 % denně, RPSN činila 231,39 %. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše odpovídala vždy 11 % z nesplaceného úvěru s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, minimálně však byla výše měsíční splátky sjednána částkou 1 000 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena na 15. den od data výpisu. 7. Podle Platebních informací a úvěrové historie činila výše dlužné částky ke dni 28. 2. 2022 celkem 59 998,02 Kč. 8. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 7. 2021, 31. 8. 2021, 2. 9. 2021, 15. 10. 2021, 19. 10. 2021, 22. 10. 2021, 26. 10. 2021, 29. 10. 2021, 1. 11. 2021 a 8. 11. 2021 je zjištěno, že žalovaný z titulu smlouvy o úvěru vyčerpal celkem úvěrovou částku 45 500 Kč. 9. Ze Smlouvy na opakované postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 je soudem zjištěno, že pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn písemně Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2022, přičemž v rámci předmětné písemnosti byl žalovaný současně vyzván k zaplacení dlužné částky v celkové výši 73 655,23 Kč ve lhůtě 3 dnů. 10. Při rozhodování o žalobě vycházel soud zejména z obsahu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), podle jehož ustanovení § 86 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Pro meritorní rozhodnutí bylo podstatné posouzení platnosti sjednané smlouvy o revolvingovém úvěru, a to zejména s odkazem na shora citovaného ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 17. 7. 2023 pouze v obecné rovině doplnila svá tvrzení, na jejichž základě dovozuje, že její právní předchůdkyně při sjednávání úvěru postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (tj. že dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr), když popsala obvyklý postup právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smluv se spotřebiteli. Ke svým obecným tvrzením však žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné důkazy, na základě nichž by bylo možno předmětné tvrzení žalobkyně považovat za prokázané. Ze strany žalobkyně tak nebylo prokázáno, že by její právní předchůdkyně vůbec jakkoli posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Pokud žalobkyně neprokázala, že požadavek na posouzení úvěruschopnosti ve smyslu citovaného ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdkyně žalobkyně splnila, je namístě na smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 29. 7. 2021 označit za absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. 12. Vzhledem k tomu, že smlouvu o revolvingovém úvěru posoudil soud jako absolutně neplatnou, nemohl z ní žalovanému vzniknout žádný smluvní závazek, tedy ani povinnost platit sjednané poplatky, pokuty či úrok. Jelikož žalobkyně prokázala, že žalovaná na základě smlouvy vyčerpala celkem částku 45 500 Kč, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení v dané výši, a to ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. a násl. Jak ale současně vyplývá ze sdělení samotné žalobkyně, žalovaný již žalobkyni (její právní předchůdkyni) zaplatil (vrátil) v dané souvislosti částku 5 898,48 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak činí rozdíl mezi částkou poskytnutou na základě neplatného právního jednání a částkou žalovaným vráceného plnění, tedy částku 39 601,52 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do uvedené částky podle § 2991 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyni byl současně podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucí z dlužné částky od 1. 3. 2022 do zaplacení od 15. 2. 2020, když je zjevné, že ke dni 1. 3. 2022 byl již žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. 13. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná ze shora prezentovaných důvodů částečně zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšná v rozsahu přibližně 66 %, neúspěšná v rozsahu přibližně 34 % (rozsudkem přiznána částka činí 39 601,52 Kč bez příslušenství namísto žalobkyní nárokované částky 59 861,23 Kč bez příslušenství), proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 % (66 % - 34 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 10 500 Kč za 3 úkony právní služby po 3 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) podle § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“), náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z částky 11 400 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 394 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 395 Kč Celkem tak náklady řízení žalobk