3 C 139/2024-21 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 26. 8. 2009 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě téhož dne převzal hotovost ve výši 15 000 Kč. Povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy žalovaný neplnil řádně, z titulu smlouvy zaplatil pouze částku 10 440 Kč. Dluží tak nyní celou jistinu půjčky ve výši 15 000 Kč, neboť platby žalovaného byly započítány v celé výši na „souhrnný poplatek“ přestavující smluvně sjednané příslušenství pohledávky, který byl stanovený částkou 12 540 Kč. Dlužná část poplatku v důsledku uvedeného činí 2 100 Kč, tato je v žalobě označena jako „kapitalizovaný úrok“. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dovozována ze smluv o postoupení pohledávek uzavřených dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani poté, co mu byla odeslána předžalobní výzva ze dne 11. 9. 2023.2. Žalovaný se věci aktivně neúčastnil, k ústnímu jednání nařízenému ve věci na den 10. 7. 2024 se bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Provedeným dokazováním učinil soud níže uvedená skutková zjištění:4. Ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 26. 8. 2009 včetně nedílné součásti smlouvy – Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce - bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě níž poskytla žalovanému hotovostní půjčku ve výši 15 000 Kč; žalovaný se smlouvou zavázal splácet poskytnutou částku se souhrnným poplatkem v celkové výši 12 540 Kč v 60 týdenních splátkách počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy. Výše RPSN činila podle Článku 1. smluvních podmínek 224,28 %.5. Podle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 ve spojení s částečným výpisem Přílohy č. 1 smlouvy a ve spojení s potvrzením úhrady za postoupení ze dne 25. 6. 2015 byla pohledávka ze smlouvy o půjčce vůči žalovanému postoupena společnosti , právnická osoba, přičemž uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2015.6. Podle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 ve spojení s výpisem Přílohy č. 1 smlouvy pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, přičemž uvedená skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dopisem ze dne 14. 9. 2018.7. Podle předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 12. 9. 2023 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 17 100 Kč s příslušenstvím nejpozději do 20. 9. 2023, přičemž současně byl upozorněn na možné uplatnění nároku žalobkyně soudní cestou.8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně 26. 8. 2009 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému téhož dne hotovostní půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit žalobkyni celkovou částku 27 540 Kč (jistina půjčky 15 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč), a to ve formě 60 týdenních splátek počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Z titulu smlouvy zaplatil žalovaný podle tvrzení samotné žalobkyně celkem 10 440 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, postoupila pohledávku vůči žalovanému smlouvou ze dne 19. 6. 2015 společnosti , právnická osoba, která následně pohledávku postoupila smlouvou ze dne 24. 8. 2018 žalobkyni, přičemž žalovanému bylo postoupení pohledávky v obou případech písemně oznámeno. Dne 12. 9. 2023 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.9. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se s ohledem na okamžik uzavření smlouvy řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.10. Nároku uplatněnému žalobkyní je možno vyhovět pouze částečně. Z úřední povinnosti soudu je totiž s odkazem na výše citované ust. § 39 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti smlouvy o půjčce, která stanovuje poplatek v souvislosti s uzavřením smlouvy ve výši téměř násobku poskytnuté jistiny půjčky splatné v 60 týdenních splátkách, když je toho názoru, že v takovém případě je smluvní plnění poskytované žalovaným v hrubém nepoměru k protiplnění poskytovanému na základě smlouvy naopak právní předchůdkyní žalobkyně. Takovou smlouvu soud považuje za absolutně neplatnou jako celek pro rozpor s dobrými mravy a nelze jí přiznat právní ochranu.11. Vzhledem k tomu, že soud považuje uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou, nemohl z takové smlouvy žalovanému vzniknout žádný smluvní závazek. Bylo však prokázáno, že žalovaný převzal při podpisu smlouvy o půjčce od právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč, tedy v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve výši 4 560 Kč, která odpovídá rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou a částkou vrácenou (15 000 Kč – 10 440 Kč). Soud proto žalobě částečně vyhověl co do zaplacení částky 4 560 Kč podle § 451 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (přičemž podle odst. 2 citovaného ustanovení je bezdůvodným obohacením mimo jiné majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu). Současně soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení jdoucí od okamžiku prodlení žalovaného, které nastalo v souvislosti s uplynutím lhůty stanovené předžalobní výzvou žalobkyně dne 21. 9. 2023.12. Co do zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku).1. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, proto by mu vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v souvislosti s vedením řízení z důvodu jeho procesní pasivity nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.