3 C 304/2023-35 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela prostřednictvím svých webových stránek se žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému 2. 11. 2021 bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru nejpozději dne 1. 12. 2021, poskytnutou částku však nevrátil. Svoji aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022, na základě které nabyla od právní předchůdkyně pohledávku vůči žalovanému společnost [právnická osoba], a od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2023, jíž společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. V případě, že soud nárok žalobkyně z titulu úvěrové smlouvy neuzná, domáhá se žalobkyně zaplacení předmětné částky z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě blíže nevyjádřil, pouze k dotazu soudu uvedl, že si je existence dluhu vědom. 3. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedené skutková zjištění. 4. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 11. 2021 ve spojení se Smlouvou o uživatelském účtu ze dne 1. 11. 2021 a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 1. 11. 2021 prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o zřízení uživatelského účtu a následně i smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat finanční prostředky až do úvěrového rámce uvedeného v uživatelském účtu. Poskytnutý úvěr ve výši 16 000 Kč se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22 % měsíčně, RPSN činila 564,06 %. 5. Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek č. 7 ze dne 19. 12. 2022 ve spojení s Přílohou č. 1 – Specifikace postupovaných pohledávek a ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2023 ve spojení s Přílohou č. 1 k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] a následně na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. 6. Předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě 3 dnů. 7. [právnická osoba], ze dne 24. 11. 2023 bylo zjištěno, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] byl v měsíci listopadu 2021 žalovaný, přičemž na tento účet byla dne 2. 11. 2021 připsána z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně částka 16 000 Kč. 8. Při rozhodování o žalobě vycházel soud zejména z obsahu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), podle jehož ustanovení § 86 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Pro meritorní rozhodnutí bylo podstatné posouzení platnosti sjednané smlouvy o revolvingovém úvěru, a to zejména s odkazem na shora citovaného ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 21. 11. 2023 pouze v obecné rovině doplnila svá tvrzení, na jejichž základě dovozuje, že její právní předchůdkyně při sjednávání úvěru postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (tj. že dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr), když popsala obvyklý postup právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smluv se spotřebiteli. Ke svým obecným tvrzením však žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné důkazy, na základě nichž by bylo možno předmětné tvrzení žalobkyně považovat za prokázané. Ze strany žalobkyně tak nebylo prokázáno, že by její právní předchůdkyně vůbec jakkoli posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Pokud žalobkyně neprokázala, že požadavek na posouzení úvěruschopnosti ve smyslu citovaného ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdkyně žalobkyně splnila, je namístě smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 1. 11. 2021 označit za absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. 10. Vzhledem k tomu, že smlouvu o revolvingovém úvěru posoudil soud jako absolutně neplatnou, nemohl z ní žalovanému vzniknout žádný smluvní závazek. Žalobkyně však prokázala (jak vyplývá ze sdělení [právnická osoba], a ostatně i z vyjádření samotného žalovaného), že žalovaný na základě smlouvy čerpal částku 16 000 Kč, proto došlo na jeho straně ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud proto žalobě vyhověl co do celé nárokované jistiny částky podle § 2993 o. z., podle kterého plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyni byl současně podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznán úrok z prodlení v návaznosti na obsah předžalobní výzvy žalobkyně od 14. 1. 2023 do zaplacení, neboť teprve od 14. 1. 2023 byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (smluvní povinnost žalovanému z důvodu neplatnosti smlouvy vzniknout nemohla), a to ve výši uplatněné žalobkyní. 11. Ve zbývajícím rozsahu příslušenství pohledávky byla žaloba jako nedůvodná částečně zamítnuta. 12. Žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně ve věci nebyla procesně úspěšná pouze v nepatrném rozsahu příslušenství pohledávky. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč; tyto je žalovaný povinen zaplatit v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů v souvislosti s písemným podáním ze dne 19. 12. 2023, neboť tímto podáním žalobkyně pouze doplnila skutečnosti a důkazy, které mohla a měla uvést již v samotné žalobě.