12 C 116/2025-44 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení celkem částky 67 123,24 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 10. 11. 2017 rámcovou smlouvu č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, se kterými se žalovaná seznámila a souhlasila s nimi. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil schopnost žalované splácet úvěr, přičemž z odborného posouzení vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalované byl na základě rámcové smlouvy aktivován běžný účet č. , č. účtu, , když podpisem rámcové smlouvy žalovaná zažádala o úvěr ve výši 100 000 Kč. Na základě smlouvy o úvěru č. , název, byla žalované částka 100 000 Kč vyplacena dne 10. 11. 2017 na její běžný účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 1 735 Kč se splatností vždy k 13. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka měla být uhrazena dne 13. 12. 2017. Žalovaná porušila povinnost poskytnutý úvěr splácet řádně a včas, a proto žalobce ke dni 21. 1. 2019 úvěr zesplatnil a výzvou z téhož dne vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalovaná po zesplatnění uhradila celkem 30 957,32 Kč. Na základě rámcové smlouvy výše uvedené se žalovaná rovněž zavázala udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby, a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do 5 dnů poté, co bude žalobcem vyzvána. Žalovaná se dostala do debetu ve výši 444 Kč, když na tuto částku ničeho neuhradila. Žalobce požaduje částku 66 679,24 Kč, částku 444 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 34,93, úrok 13,90 % ročně z částky 66 679,24 Kč od 21. 1. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 9 % ročně z částky 66 679,24 Kč od 31. 1. 2019 do zaplacení. Žalovaná i přes zaslání předžalobní upomínky ničeho neuhradila.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se podařilo doručit do vlastních rukou žalované, když tato proti elektronickému platebnímu rozkazu podala odpor. který odůvodnila tak, že nárok neuznává ani z části, neboť nárok žalobkyně není důvodný. Žalovaná uvedla, že splnila oddlužení v insolvenčním řízení, do kterého žalobce přihlásil svou pohledávku. Má proto za to, že je od placení této pohledávky osvobozena a navíc ze strany žalobce nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Soud nařídil jednání na den 29. 5. 2025. Žalobce i žalovaná se k ústnímu jednání soudu dostavili. Žalobce doplnil, že při poskytování úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, byla ověřována i informace z bankovního registru, žalovaná zpočátku splácela řádně a přestala splácet až v roce 2018. V roce 2019 bylo proti žalované vedeno trestní řízení, kam se žalobce přihlásil se svou pohledávkou. Žalobce byl s náhradou škody odkázán do řízení občanskoprávního. Žalobce má za to, že pokud byl závazek druhé strany trestným činem, nevztahuje se na něj osvobození podle § 416 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „ins.z.“).3. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 10. 11. 2017 ve spojení s přehledem plateb bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr žalobci vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 13,90 % ročně, a to v 97 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 735 Kč vždy k 13. dni kalendářního měsíce.4. Z trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 2. 2020, č. j. 3 T 13/2020-411 se podává, že žalovaná se svým jednáním dopustila pokračujícího přečinu podvod podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku a pokračujícího přečinu úvěrový podvod podle § 211 odst. 1, 4 trestního zákoníku, za což byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 1 rok, když tento trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3,5 roku. Poškozené spolčenosti včetně žalobce byly odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.5. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru ve spojení s úvěrovou zprávou bylo zjištěno, že žalobce před uzavřením smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované a vycházel ze zjištění, že žalovaná žije ve vlastní nemovitosti, je vdaná, její čistý měsíční příjem činí 16 676 Kč a její měsíční výdaje činí 9 000 Kč měsíčně. Žalobce provedl lustraci úvěrových registrů NRKI s negativním výsledkem.6. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení částky 109 475,64 Kč do dne 19. 10. 2024.7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se má za to, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 416 odst. 1 ins.z. se osvobození podle § 414 nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti, pohledávky insolvenčního správce na odměnu a hotové výdaje a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobcem předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že žalobce prokázal řádné prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobí absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by žalobce ověřil výši příjmů žalované. Rovněž soud nemůže označit postup žalobce jako řádný postup s odbornou péčí, když vycházel pouze z tvrzení žalované o výši měsíčních výdajů. Tyto výdaje uvedené žalovanou jsou podezřele nízké a nemohou měsíčně pokrýt náklady spojené s bydlením, náklady na jídlo a další nezbytné náklady. Je tedy zřejmé, že žalobce vycházel z nevěrohodných a nespecifikovaných údajů o výdajích žalované, když tyto blíže nezkoumal ani neověřoval, naopak vyšel pouze z obecných statistických údajů. Takový postup rozhodně nelze považovat za postup s řádnou odbornou péčí a dodržení požadavku § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud rovněž uvádí, že osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny se netýká majetkových sankcí, které byly dlužníku uloženy v trestním řízení. Žalovaná se při uzavírání smlouvy o úvěru dopustila trestného činu úvěrový podvod, když dle trestního příkazu zamlčela své další závazky, které představovaly 6 000 Kč měsíčních splátek a 15 000 Kč jednorázových splátek, když díky tomuto zamlčení získala od žalované úvěr ve výši 100 000 Kč.11. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná celkem načerpala částku 100 000 Kč, avšak uhradila pouze částku 33 320,76 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované ve výši 66 679,24 Kč. Soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 66 679,24 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř.,