12 C 172/2025-32 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 23 224,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 9. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 17 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti dle smlouvy. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným a lustrací v dostupných registrech. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce , webové stránky, , kde žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ním byla smlouva elektronicky uzavřena. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 17 400 Kč, a to dne 11. 9. 2023 na účet žalovaného č. , č. účtu, , avšak žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nezaplatil. Žalovaný si dále sjednal službu , název, za poplatek 330 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na úrok z prodlení a smluvní pokutu. Žalovaný dluží žalobci jistinu úvěru ve výši 17 400 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 840 Kč, poplatek za službu, poplatek za službu , název, ve výši 330 Kč a smluvní pokutu ve výši 654,24 Kč. Přestože byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, ničeho neuhradil. Žalobce závěrem uvedl, že pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobce v plném rozsahu vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručení žalovanému. Soud ve věci nařídil jednání na den 10. 9. 2025. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, žalobce se z jednání omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ve spojení s údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlasem se zpracováním osobních údajů, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, identifikovaných příjmů, autorizace ověření totožnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, všeobecných obchodních podmínek, sazebníkem vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 17 400 Kč se splatností dne 11. 10. 2023 a sjednanými poplatky dle sazebníku. Tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobce, u dlužníka je uvedeno: „Já, , Jméno žalovaného, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem smlouvu přečetl a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji.“4. Z přehledu bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli plyne, že žalobce odeslal žalovanému dne 11. 9. 2023 částku v celkové výši 17 400 Kč.5. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 5. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobce odeslal na účet žalovaného zaslal dne 11. 9. 2023 částku ve výši 17 400 Kč.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 6. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 7. 6. 2024 ve lhůtě do 3 dnů.7. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobcem předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobcem předložená smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním (dále jen „smlouva o úvěru“) obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 17 400 Kč. Tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobce, u podpisu žalovaného je zde uvedeno pouze „Já, , Jméno žalovaného, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem smlouvu přečetl a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji.“ Ačkoli byl žalobce soudem vyzván, nenavrhl důkazy k prokázání tvrzení o platném uzavření smlouvy o úvěru, tj. dodržení kontraktačního procesu. K ústnímu jednání soudu se žalobce nedostavil, čímž znemožnil soudu, aby mu bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009).8. Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, neboť nedoložil, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsal v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalovanému nemohl z této vzniknout závazek zaplatit úvěr, poplatek a smluvní pokutu včetně příslušenství. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce neprokázal ani řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).9. V řízení bylo zjištěno, že žalobce poukázal žalovanému dne 11. 9. 2023 na jeho účet částku 17 400 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 17 400 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.). S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. o. s. ř., když žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení, neboť byl ve sporu úspěšnější. Vzhledem k tomu, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).