12 C 220/2025-24 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se po žalovaném prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , insolvenční správkyně dlužníka , právnická osoba, , právnická osoba, . v likvidaci, IČO , IČO, , sídlem , adresa, (společnost , právnická osoba, , právnická osoba, . v likvidaci dále jen jako ", právnická osoba, , název, ), když , právnická osoba, je zapsána v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , číslo, a v době vzniku smluvního vztahu se žalovaným byla podle zákona č. 21/1992 Sb., zákon o bankách, ve znění pozdějších předpisů, oprávněna podnikat na území České republiky jako banka, domáhal zaplacení částky 11 761,44 Kč s tím, že , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 16. 5. 2019 Rámcovou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl žalovanému otevřen běžný účet u , právnická osoba, . Následně na základě žádosti o založení termínovaného vkladu ze de 4. 9. 2019 a konfirmace termínovaného vkladu ze dne 4. 9. 2019 byla mezi , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o termínovaném vkladu. Žalovanému byl otevřen vkladový účet č. , č. účtu, (účet termínovaného vkladu) jako podúčet jeho běžného účtu (dále jen "termínovaný vklad"). Termínovaný vklad byl sjednán jako jednorázový s výší vkladu 1 700 000 Kč s úrokovou sazbou 1,85 % p. a. Ke dni otevření termínovaného vkladu, tj. ke dni 4. 9. 2019, byl na vkladový účet převeden vklad žalovaného ve výši 1 700 000 Kč. Pohledávka žalovaného z termínovaného vkladu včetně úroků byla pojištěna u , právnická osoba, (dále jen ", právnická osoba, "). Dne 28. 2. 2022 vydala Česká národní banka oznámení o neschopnosti , právnická osoba, dostát svým závazkům vůči oprávněným osobám ze zákonných a smluvních podmínek podle § 41a a násl. zák. č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. , právnická osoba, tedy byla povinna vykázat do , právnická osoba, kreditní zůstatky na účtech svých klientů ke dni 28. 2. 2022. , právnická osoba, vykázala u účtu č. , č. účtu, zůstatek ve výši 1 778 530,56 Kč. Žalovaný si částku ve výši 1 778 530,56 Kč z , právnická osoba, vybral. Pro úplnost žalobce uvádí, že pohledávky , právnická osoba, za , právnická osoba, z titulu vyplacených náhrad za pohledávky z vkladů oprávněným osobám jsou uspokojovány v rámci insolvenčního řízení , právnická osoba, . Ze strany , právnická osoba, však došlo k chybnému reportování kreditního zůstatku žalovaného do , právnická osoba, , když zůstatek termínovaného vkladu byl reportován ve výši vkladu 1 700 000 Kč a naběhlých úroků ke dni 28. 2. 2022, ze kterých nebyla odečtena 15 % srážková daň dle zákona č. 586/1992 Sb., zákon o daních z příjmů, v platném znění, tj. částka ve výši 11 761,44 Kč. Kreditní zůstatek žalovaného byl tedy reportován ve vyšší výši, a tedy na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení o částku ve výši 11 761,44 Kč. Pro úplnost žalobce uvádí, že , právnická osoba, nezná konkrétní složení jednotlivých zůstatků klientů a pracuje s daty, které mu poskytl žalobce. Srážková daň ve výši 11 761,44 Kč byla správci daně žalobcem uhrazena dne 27. 4. 2022, a to souhrnnou platbou za všechny klienty. Žalobce dopisem ze dne 3. 3. 2023 informoval žalovaného o nestržení srážkové daně z úroků na termínovaných vkladech a vyzval jej k vydání bezdůvodného obohacení, tj. k úhradě částky ve výši 11 761,44 Kč, nejpozději do dne 31. 3. 2023. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Před podáním žalobního návrhu byl žalovaný ve smyslu ustanovení §142a, občanského soudního řádu výzvou ze dne 15. 7. 2024 vyzván k úhradě částky ve výši 11 761,44 Kč, a to nejpozději do 31. 7. 2024. Předžalobní výzva byla odeslána na adresu žalovaného, kde si ji žalovaný dne 18. 7. 2024 převzal. Jelikož ani přes tuto výzvu nebyla předmětná pohledávka za žalovaným uhrazena, žalobci nezbývá než se domáhat svých práv tímto žalobním návrhem. Žalobce tedy nárokuje vydání bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 11 761,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti předžalobní výzvy, tj. od 1. 8. 2024, do zaplacení a náklady řízení. Před podáním žalobního návrhu byl žalovaný ve smyslu ustanovení §142a o. s. ř. výzvou ze dne 15. 7. 2024 vyzván k úhradě částky ve výši 11 761,44 Kč, a to nejpozději do 31. 7. 2024. Předžalobní výzva byla odeslána na adresu žalovaného, kde si ji žalovaný dne 18. 7. 2024 převzal, avšak ničeho nezaplatil.2. Žalovaný ve svém odporu ze 14. 5. 2025 sdělil, že neuznává nárok žalobce, neboť řádně platí své závazky a dluhy. Když udělá chybu, tak za ni nese odpovědnost. Pokud udělala chybu banka, a to , právnická osoba, a nesplnila své povinnosti ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb., pak to není problém žalovaného, ale žalobce, který by se bezdůvodně obohatil na úkor žalovaného. Banka je ta, která má nezodpovědnost za to, že neodvedla daň z úroků. Navíc i žalovaný přišel o úroky. Ke zrušení vkladu došlo ze strany banky kvůli jejím problémům a tím přišel žalovaný o úroky. Žalovaný současně namítá, že nárok je promlčen, neboť , právnická osoba, více než tři roky neexistuje a insolvence skončila. Proto navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.3. Z rámcové smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 16. 5. 2019 a z produktových dispozic ze dne 27. 11. 2019 bylo zjištěno, že , právnická osoba, , právnická osoba, . zřídila žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Dne 4. 9. 2019 byl žalovanému , právnická osoba, , právnická osoba, . založen termínový vklad č. , hodnota, s úrokem 1,85 % p. a. s délkou vkladu 36 měsíců s tím, že vklady jsou pojištěny u , právnická osoba, Dle výpisu z účtu žalovaného činila částka vkladu 1 700 000 Kč, žalovanému byla vyplacena dne 29. 3 2022 částka 1 778 409,59 Kč, přičemž částka 11 761,44 Kč měla činit daň z úroku.4. Z výzvy žalobce ze dne 3. 3. 2023 je zřejmé, že žalovaný byl vyzván k zaplacení daně z úroků ve výši 11 761,44 Kč z částky 78 409,59 Kč do 31. 3. 2023.5. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2024 je patrné, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky do 11 761,44 Kč do 31. 7. 2024.6. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zřízení běžného účtu dle § 2662 a násl. o. z. a následně byl žalovanému založen termínový vklad 1 700 000 Kč s úrokem 1,85 % p. a. Dle tvrzení žalobce samotného pohledávka žalovaného z termínovaného vkladu včetně úroků byla pojištěna u , právnická osoba, a dne 28. 2. 2022 vydala Česká národní banka oznámení o neschopnosti , právnická osoba, dostát svým závazkům vůči oprávněným osobám ze zákonných a smluvních podmínek podle § 41a a násl. zák. č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. , právnická osoba, tedy byla povinna vykázat do , právnická osoba, kreditní zůstatky na účtech svých klientů ke dni 28. 2. 2022. , právnická osoba, vykázala u účtu č. , č. účtu, zůstatek ve výši 1 778 530,56 Kč a žalovaný si částku ve výši 1 778 530,56 Kč z , právnická osoba, vybral. Ze strany , právnická osoba, však došlo k chybnému reportování kreditního zůstatku žalovaného do , právnická osoba, , když zůstatek termínovaného vkladu byl reportován ve výši vkladu 1 700 000 Kč a naběhlých úroků ke dni 28. 2. 2022, ze kterých nebyla odečtena 15 % srážková daň dle zákona č. 586/1992 Sb., zákon o daních z příjmů, v platném znění, tj. částka ve výši 11 761,44 Kč. Kreditní zůstatek žalovaného byl tedy reportován ve vyšší výši, a tedy na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení o částku ve výši 11 761,44 Kč dle § 2991 a násl. o. z., přičemž , právnická osoba, nezná konkrétní složení jednotlivých zůstatků klientů a pracuje s daty, které mu poskytl žalobce, a srážková daň ve výši 11 761,44 Kč byla správci daně žalobcem uhrazena dne 27. 4. 2022, a to souhrnnou platbou za všechny klienty. Soud však žalobu zamítl z toho důvodu, že ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo zaviněním žalobce v důsledku jeho pochybení, když neodvedl daň z příjmů z úroků dle zákona č. 586/1992 Sb. v platném znění o daních z příjmů a žalobní nárok tak lze považovat za rozporný s dobrými mravy dle § 6 a § 8 o. z., neboť přiznání nároku žalobci by znamenalo zneužití práva (výrok I. rozsudku shora).7. Nad rámec odůvodnění lze uvést, že námitka promlčení žalovaného není důvodná, protože tříletá promlčecí doba započala běžet dne , Datum narození žalobce, . 2. 2025.8. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle zásady úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř., neboť žalovanému náklady řízení nevznikly. (výrok II. rozsudku shora).