12 C 281/2025-30 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení 51 675 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřel dne 8. 3. 2023, 17. 3. 2023, 27. 3. 2023 a 13. 4. 2023 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které ve dnech 8. 3. 2023, 17. 3. 2023, 27. 3. 2023 a 13. 4. 2023 poskytl žalované úvěr v celkové výši 26 500 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná se zavázala splácet smluvní úrok přirostlý za uplynulé období měsíčně ve výši 40 % p. m. z jistiny. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobce , webové stránky, kde si žalovaná vybrala dle své volby výši úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Žalovaná se registrovala zadáním svých osobních údajů, čímž zahájila proces zřízení uživatelského účtu. K dokončení registrace zadala verifikační SMS kód ve znění 2880, který mu žalobce zaslal na telefonní číslo, uvedené v registračním formuláři. Zadáním verifikačního kódu žalovaná potvrdila vůli být smlouvou vázána. Úvěruschopnost žalované posoudil žalobce lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, CRKI a BRKI a dále výplatními páskami poskytnutými žalovanou k ověření výše jejího příjmu. Žalovaná se dostala do prodlení, a proto byla v upomínce ze dne 12. 8. 2023 informována o zesplatnění úvěru ke dni 11. 12. 2023 a vyzvána k úhradě. Pro případ prodlení žalované se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý kalendářní den prodlení od 12. 12. 2023 do 14. 6. 2025, jejíž kapitalizovaná výše činí 14 575 Kč. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 26 500 Kč a smluvní úrok ve výši 10 600 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, ačkoliv byla žalobcem upomínána. Žalobce závěrem uvedl, že pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 6. 11. 2025. Žalovaná se k žalobě vyjádřil tak, že svůj dluh uznává v celém rozsahu. Uvedla, že v době, kdy žádala o půjčku byla v tíživé situaci, neboť je matka samoživitelka a potřebovala zaplatit nedoplatek na vodném a stočném. Je pravda, že část půjčky vrátila, pak se ale přidaly zdravotní problémy její dcery a také naletěla podvodníkovi a nebyla schopna dlužnou částku doplatit. Uznává svůj dluh v celém rozsahu a je ochotná nést následky za své chování. Účet, ze kterého odcházely platby na dluh proti žalobci, byl zrušen při exekuci, a proto není žalovaná schopna doložit platby žalobci. Žalovaná se k ústnímu jednání dostavila. Žalobce se z jednání omluvil, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalobce podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaná při jednání uvedla, že si je vědoma svého závazku, ale není schopna zaplatit dlužnou částku v celé výši a požádala o splátky ve výši 2 500 Kč měsíčně.3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 3. 2023 ve spojení s kopií občanského průkazu soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaná s předmětem poskytnutí úvěru do výše 20 000 Kč, úrok činil 40 % měsíčně a smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně, s níž byla žalovaná v prodlení. Smlouva obsahuje podpis zástupce žalobce a namísto podpisu žalované je uvedeno: za úvěrovaného , Jméno žalované, .4. Z potvrzení o platbě ve spojení se sdělením , právnická osoba, . ze dne 26. 8. 2025 vyplývá, že žalobce poukázal na účet žalované č. , číslo, částku 28 500 Kč.5. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 12. 2023 vyplývá, že žalobce oznámil žalované zesplatnění úvěru ke dni 8. 12. 2023 a vyzval ho k úhradě do 3 dnů ode dne doručení zesplatnění. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.6. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobcem předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobcem předložená smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaná, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 20 000 Kč, úrok ve výši 40 % p.m. a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobce, u podpisu žalované je pouze uvedeno , Jméno žalované, . Totožnost žalované byla doložena kopií občanského průkazu. Ačkoli byl žalobce soudem vyzván, nenavrhl důkazy k prokázání tvrzení o platném uzavření smlouvy o úvěru, tj. dodržení kontraktačního procesu. K ústnímu jednání soudu se nedostavil, čímž znemožnil soudu, aby mu bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, neboť nedoložil, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsal v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dle závěru soudu uvedení jména a příjmení žalované namísto podpisu smlouvy neprokazuje platné uzavření smlouvy, když nebylo prokázáno, že žalovaná takto projevila vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a kontraktační proces tak, jak jej žalobce popsal byl realizován. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalované nemohl z této vzniknout závazek zaplatit úvěr, smluvní pokutu včetně příslušenství. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce neprokázal ani řádné prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).7. V řízení bylo zjištěno, že žalobce poukázal žalované na jeho účet částku 28 500 Kč a žalovaná uhradila částku 2 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované ve výši 26 500 Kč. Soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 26 500 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když shledal důvody pro plnění ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy nabude právní věci rozsudek ve věci samé, až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok I. rozsudku shora).8. S ohledem na výše uvedený závěr soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle míry úspěchu každého z účastníků řízení, kdy žalobce byl úspěšný pouze v nepatrně vyšším rozsahu, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).