12 C 174/2025-77 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 10 698 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřel dne 22. 4. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný obdržel dne 22. 4. 2024 peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, a zavázal se je vrátit spolu s částkou 3 040 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas. Dlužná částka ve výši 10 698 Kč je tvořena jistinou ve výši 7 000 Kč, dlužnou částkou poplatku ve výši 3 040 Kč a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně od 21. 5. 2024 do 22. 8. 2024 z částky 7 000 Kč, tj. částkou 658 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu ničeho neuhradil.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, avšak byl zrušen pro nedoručení žalovanému. Soud nařídil jednání na den 6. 8. 2025. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Žalobce se z jednání omluvil, a soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 4. 2024 vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 040 Kč, který měl žalovaný splatit jednorázově, nejpozději do 28 dnů od jeho poskytnutí, a to bezhotovostní formou. Tato smlouva obsahuje toliko podpis žalobce, u žalovaného je uvedeno: úvěrovaný , Jméno žalovaného, , datum podpisu Úvěrovaným: 22-4-2024 16:07:40, Podpis/elektronický kód zaslaný pomocí SMS: , Jméno žalovaného, /, číslo, .4. Z potvrzení o platbě ze dne 1. 7. 2024 od společnosti , právnická osoba, . plyne, že žalobce odeslal dne 22. 4. 2024 žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku ve výši 7 000 Kč pod VS , var. symbol, .5. Z výzvy k úhradě dluhu, předžalobní upomínky podle § 142 o. s. ř. ze dne 12. 7. 2024 ve spojení s emailovou komunikací vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.6. Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Žalobce k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že bylo vycházeno z příjmů, které žalovaný deklaroval a doložil výpisy z účtu za 30. 1. 2024, 28. 2. 2024 a 30. 3. 2024. Současně byl žalovaný prověřen v insolvenčním rejstříku, v databázi odcizených a neplatných dokladů, REPI a EUCB a s ohledem na požadovanou výši úvěru a dalším žalovaným uvedeným skutečnostem žalobce dospěl k závěru o dostatečné schopnosti žalovaného úvěr splácet. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu č. , hodnota, .8. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobcem předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobcem předložená smlouva o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“) obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč. Tato smlouva obsahuje u žalobce uvedeno pouze: úvěrující – s přiložením razítka společnosti a u žalovaného: úvěrovaný , Jméno žalovaného, – datum podpisu úvěrovaným 22. 4. 2024 v 16:07:40, podpis/elektronický kód zaslaný pomocí SMS: , Jméno žalovaného, /, číslo, . Ačkoli byl žalobce soudem vyzván, nenavrhl důkazy k prokázání tvrzení o platném uzavření smlouvy o úvěru, tj. dodržení kontraktačního procesu.9. Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, neboť nedoložil, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsal v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalovanému nemohl z této vzniknout závazek zaplatit úvěr, poplatek a smluvní pokutu včetně příslušenství. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce neprokázal ani řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).10. V řízení bylo zjištěno, že žalobce poukázal žalovanému dne 22. 4. 2024 na jeho účet částku 7 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil, soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7 000 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.). S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. neboť žalobce měl ve věci úspěch v rozsahu 65,4 % a žalovaný v rozsahu 34,6 %. Soud po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu stanovil, že žalobci přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,8 %. Náklady řízení žalobce tvoří odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 1 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění, odvolání) podle § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), účinného do 31. 12. 2024, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhrada DPH. Celkem náklady řízení žalobce činí 9 705,60 Kč, z toho 30,8 % představuje částku 2 990 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobce ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).