12 C 434/2025-27 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 24 412 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) dne 18. 3. 2024 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 14 412 Kč k datu splatnosti dle smlouvy. Právní zástupce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným a lustrací v dostupných registrech. Žalovaný na jistinu ničeho neuhradil, žalobce proto požaduje jistinu ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 14 412 Kč. Žalobce závěrem uvedl, že pokud by soud neměl nárok za prokázaný požaduje, aby byl nárok posouzen jako vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce kromě výše uvedeného požaduje zákonný úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného a byl zrušen. Soud ve věci nařídil jednání na den 18. 3. 2026. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobce se z jednání omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , název, č. , hodnota, vyplývá, že smlouva o revolvingovém úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou právní předchůdce žalobce a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč spolu s úrokovou sazbou ve výši 200 % ročně. Tato smlouva obsahuje žádný podpis – ani právního předchůdce žalobce, ani žalovaného.4. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 12. 2025 s výpisem z běžného účtu , právnická osoba, plyne, že právní předchůdce žalobce odeslal na účet žalovaného dne 18. 3. 2024 pod VS , var. symbol, částku ve výši 10 000 Kč5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 a ve spojení s dodatkem č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobce ve sporu.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 15. 1. 2025 ve lhůtě do 3 dnů.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.10. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.12. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 200 % ročně. Dle názoru soudu je sjednaná úroková sazba v rozsahu 200 % ročně v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na skutečnost, že sjednaná úroková sazba několikrát převyšuje obvyklou úrokovou sazbu a současně byla sjednána řada dalších sankcí za prodlení žalovaného, soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť veškeré smluvní povinnosti ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem – spotřebitelem. Tuto neplatnost je přitom nutno z hlediska obecných principů plynoucích z § 6 o.z. ve spojení s § 8 o.z. dovozovat z celé smlouvy, neboť v dané věci tvoří jednotlivá smluvní ujednání provázaný celek. Pokud žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, ve které byl žalovaný zavázán k úhradě úroku, který je zjevně v rozporu dobrými mravy, přičemž prodlení se splácením bylo sankcionováno, jak je shora uvedeno, jedná se o zneužití práva, z něhož žalobce nemůže těžit, neboť je v souladu s obecnými principy občanského zákoníku povinen jednat v právním styku poctivě. Pokud tak nečinil, nelze mu přiznat právní ochranu ani v tom smyslu, že by soud dle § 576 o. z. ve spojení s § 577 o. z. vztáhl dovozenou absolutní neplatnost pouze na ujednání smlouvy týkající se výše sjednané úrokové sazby. Žalobce si jako nebankovní poskytovatel úvěrů musel být při uzavírání smlouvy vědom nepoměru výše úrokové sazby, kterou sjednal oproti úvěrovým sazbám poskytovanými bankami. Soud konstatuje, že závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je v souladu s ustálenou judikaturou Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (sp. zn. 15 Co 177/2022, sp. zn. 15 Co 61/2022). Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl žalovanému z takové smlouvy vzniknout závazek vrátit poskytnutou částku, zaplatit poplatky, smluvní pokuty ani příslušenství.13. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho, čímž došlo k jeho bezdůvodnému obohacení ve výši 10 000 Kč. Soud proto podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10 000 Kč. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a tento byl žalobci přiznán ode dne 8. 12. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení (výrok I.).14. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobci úvěr ani poplatky, proto soud žalobu ve zbytku nároku včetně příslušenství zamítl (výrok II.).15. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobce i žalovaného, soud rozhodl v souladu s § 142 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.