3 C 3/2026-31 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 15 121 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že dne 11. 4. 2025 uzavřela se žalovanou distančním způsobem - prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , webové stránky, - Úvěrovou smlouvu, na základě níž poskytla žalované téhož dne bezhotovostním převodem částku 10 000 Kč. Při uzavření smlouvy přitom žalobkyně hodnotila schopnost žalované splácet úvěr, provedla lustraci v systémech NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalovanou rovněž podrobila credit scoringu, kdy posoudila příjmy a výdaje žalované se zohledněním dalších podstatných ukazatelů (věk, rodinný stav, jiné úvěry). Žalovaná se zavázala splácet úvěr ve formě 24 měsíčních splátek, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, úroku stanoveného pevnou částkou 490 Kč vynášeného vyjma splátek č. 1 a 9 – 24 a poplatků za expres výplatu, za tzv. Bezpečnou splátku a za SMS servis. Žalovaná však z titulu smlouvy neuhradila žalobkyni ničeho. V souvislosti s prodlením účtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč. Smlouva byla ukončena zesplatněním ke dni 1. 8. 2025. Celková pohledávka žalobkyně sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, úroku ve výši 1 470 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za sms servis ve výši 196 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní výzva.2. Usnesením ze dne 7. 1. 2024, č. j. 3 C 3/2026 - 15, vyzval soud žalobkyni, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované způsobem uvedeným v žalobě (resp. že při sjednávání smlouvy o úvěru postupovala v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.).3. V rámci písemného podání ze dne 9. 1. 2026 žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu odkázala na obsah dokumentů Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta a Karta klienta., které podrobně zachycují průběh procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované. V konkrétním případě bylo vycházeno z příjmu žalované ve výši 13 000 Kč měsíčně a z příjmu ostatních členů domácnosti žalované rovněž ve výši 13 000 Kč, přičemž byl využit výpočet MLS klienta (zohlednění životního minima, vyživovacích povinností a splátkového zatížení) a MLS domácnosti (zohlednění minimálně uvěřitelných výdajů domácnosti nebo celkových pravidelných měsíčních výdajů celé domácnosti deklarované žadatelem o úvěr podle toho, která částka je vyšší).4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a řízení se aktivně neúčastnila. K ústnímu jednání nařízenému na den 16. 2. 2026 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli jí bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou již dne 26. 1. 2026. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků řízení.5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:6. Z Úvěrové smlouvy ze dne 11. 4. 2025 (ID žádosti 1468616) ve spojení s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Sazebníkem platným od 4. 1. 2019 je zjištěno, že mezi účastníky byl distančním způsobem sjednán bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se naopak zavázala poskytnutý úvěr splácet ve formě 24 měsíčních splátek, a to včetně úroku a sjednaných poplatků. RPSN činila 49,2 %, celková částka hrazená žalovanou bez doplňkových služeb pak 13 760 Kč. K podpisu smlouvy žalovanou došlo v 10.51 hodin zadáním sms kódu vygenerovaným žalobkyní a zaslaným žalované na jí uvedené telefonní číslo.7. Nedatovanou listinou označenou jako Posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně v obecné rovině deklaruje ověření bonity žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy prostřednictvím credit scoringu (dokument fakticky obsahuje argumentaci žalobkyně včetně vybraných soudních rozhodnutí).8. Podle Karty klienta ze dne 30. 9. 2025 vycházela žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované ze sdělení žalované, že má jednu vyživovací povinnost, jejím pravidelným příjmem je mateřská ve výši 13 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti pak činí rovněž 13 000 Kč. Podle provedených lustrací neměla žalovaná ke dni uzavření smlouvy žádný záznam v registrech ISIR, SOLUS, NRKI, CRIBIS. Soudu byla rovněž předložena kopie občanského průkazu žalované.9. Podle Opisu výpisu proplacení smlouvy byla žalované dne 11. 4. 2025 vyplacena částka 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, , z něhož byla téhož dne žalovanou odeslána verifikační platba ve výši 1 Kč.10. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná nezaplatila žalobkyni z titulu předmětné úvěrové smlouvy ničeho.11. Z Výzvy před zahájením vymáháním celého úvěru ze dne 16. 6. 2025 včetně podacího archu je soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 17. 6. 2025 žalované upozornění na možné důsledky v souvislosti s prodlením splácení úvěru včetně možnosti celkového zesplatnění. K zesplatnění celé úvěru pak došlo Výzvou ke splacení celé půjčky ze dne 1. 8. 2025 odeslané podle podacího archu dne 4. 8. 2025.12. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 29. 8. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 1. 9. 2025 je prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 15 121 Kč.13. Soud má za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 4. 2025 distanční formou Úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované jednorázově částku 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala splácet jistinu úvěru spolu s úrokem a sjednanými poplatky ve 24 pravidelných měsíčních splátkách, z titulu smlouvy však nezaplatila žalobkyni ničeho. V důsledku porušení smlouvy žalovanou žalobkyně úvěr zesplatnila, před podáním žaloby pak opakovaně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.14. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud totiž musel z úřední povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně. V dané souvislosti je třeba odkázat na