9 C 9/2026-44 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 862 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) uzavřela se žalovaným dne 1. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kde žalovaný nejprve vyplnil požadované osobní údaje v registračním formuláři a poté učinil vůči právní předchůdkyni žalobkyně návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poslala žalovanému SMS kód, jehož zadáním do příslušného pole v zákaznickém účtu vyjádřil žalovaný souhlas s návrhem smlouvy. K uzavření smlouvy došlo odsouhlasením návrhu smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a posláním potvrzující zprávy žalovanému. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení a o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Právní předchůdkyně žalobkyně poté poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 200 Kč, a to v dílčích platbách převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 29. 6. 2025 vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Z titulu smlouvy o úvěru žalobkyně nárokuje částku 15 862 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 13 956 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 906 Kč. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, na základě které došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Před podáním návrhu žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 19. 2. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z listiny označené Smlouva o revolvingovém úvěru , název, č. , hodnota, soud zjistil, že obsahuje text smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru až do výše 14 000 Kč s čerpáním nejdříve dne 1. 8. 2024. Jako smluvní strany jsou označeny společnost , právnická osoba, a žalovaný. Ve smlouvě je uveden úrok ve výši 80 % ročně a pro případ prodlení žalovaného s hrazením jakéhokoliv závazku smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. V podpisové části je pouze datum 1. 8. 2024 a označení smluvních stran.4. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že upravuje pouze obecné podmínky a postup, jakým bude v období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 docházet k postupování pohledávek ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. K samotnému postoupení pohledávek má podle této smlouvy docházet uzavřením dílčích smluv o postoupení pohledávek.5. Ostatní důkazy soud s ohledem na zjištěné závěry zamítl pro nadbytečnost.6. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , neboť žalobkyně neprokázala, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, proběhl kontraktační proces tak, jak je popsáno v návrhu. Dále nebylo prokázáno, že společnosti , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení předložila jen rámcovou smlouvu o postupování pohledávek, která prokazuje pouze skutečnost, že si žalobkyně se společností , právnická osoba, sjednaly podmínky, podle kterých budou přecházet pohledávky na žalobkyni, a to uzavřením dílčích smluv o postoupení pohledávek. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i přes výzvu soudu nepředložila takovou dílčí smlouvu, neprokázala, že by nabyla pohledávku za žalovaným. Jelikož žalobkyně neprokázala, že je ve sporu aktivně legitimovaná, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul jako nedůvodnou.7. O nákladech řízení soud rozhodnul podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu svých nákladů řízení, avšak žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.8. Soud doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nabytí pohledávky za žalovaným od společnosti , právnická osoba, Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).9. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Z ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C. H. Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že jí společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Avšak poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.