6 C 270/2017-18 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobce se žalobou domáhal u soudu vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 45.514 Kč, která představuje nezaplacenou část zápůjčky. Žalobce žalobu odůvodnil uzavřeným smluvním vztahem ze dne 12.5.2016 mezi žalobcem a žalovanou o zápůjčce peněžní částky 40.000 Kč, na základě kterého se žalovaná zavázala splatit zápůjčku v 36 měsíčních splátkách po 1.720 Kč. Ve smlouvě byl dohodnut úrok ve výši 30,56% ročně. Jelikož žalovaná zápůjčku řádně nesplácela došlo dne 19.10.2016 k zesplatnění. Ani po zaslané předžalobní upomínce žalovaná zápůjčku nevrátila, proto se žalobce obrátil se svým nárokem k soudu. Žalované byly v souladu s ust. § 46b o.s.ř. doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu, tedy na adresu [adresa žalované]. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalované doručeny. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a proto soud v rozhodnutí mohl vycházet z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. Žalobce k žalobě doložil smlouvu o zápůjčce ze dne 12.5.2016 a předžalobní upomínku. Z listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce a žalovanou byla dne 12.5.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce finanční částky ve výši 45.514 Kč, kterou žalovaná od žalobce převzala a zavázala se ji splatit v 36 měsíčních splátkách po 1.720 Kč. Z předžalobní upomínky vzal soud za prokázané, že žalobce dne 9.5.2017 zaslal žalované výzvu k uhrazení zápůjčky. Podle § 2390 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen,,obč. zák.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 obč. zak., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle §2048 obč. zák., jednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Soud na základě předložených důkazů dospěl k závěru, že žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 obč. zák. dne 2.12.2014, na částku 40.000 Kč. Žalovaná porušila smlouvu o zápůjčce tím, že řádně nesplácela zápůjčku a tím došlo k zesplatnění celé zápůjčky ke dni 19.10.2016. Na základě výše uvedeného soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci částku 45.514 Kč, včetně smluvního úroku z prodlení i zákonného úroku z prodlení z této částky dle ust. § 1970 obč. zák. ve výši nařízení vlády 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3.999 Kč, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1821 Kč, podle vyhl. 177/1996 Sb. ust. § 14b odst. 1) za tři úkony advokáta 1.500 Kč a podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) za tři režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 378 Kč.