17 C 142/2019-198 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a její manžel [celé jméno původního účastníka] (dále jen„ žalobci“), domáhali určení, že mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku [číslo] umístěnou v domě [adresa] v k. ú. [část obce], [územní celek], postavené na pozemcích p. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] postavené na pozemku pp. [číslo] podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] postavené na pozemcích p. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek] (výrok I), žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 83 128,21 Kč (výrok II) a žalobcům dále uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit náklady vynaložené v souvislosti s dokazováním s tím, že výše nákladů bude vyčíslena až v samostatném usnesení (výrok III). O výši nákladů bylo rozhodnuto usnesením ze dne 3. 1. 2020, kterým soud uložil žalobcům povinnost zaplatit státu náklady vynaložené v souvislosti s dokazováním ve výši 3 858 Kč. 2. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že mezi stranami nebylo sporné, že dne 6. 3. 2018 byla uzavřena mezi účastníky smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti, byla sjednána kupní cena částkou 1 100 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobcům kupní cenu 860 000 Kč, zbývající částka 100 000 Kč zatím není splatná, neboť žalobci byt nevyklidili. Na kupní cenu zbývá ještě doplatit 140 000 Kč. Jedná se o zbytek částky, která byla smluvně vyhrazena na úhradu exekuce vedené proti žalobcům. Smlouva výslovně s takovou situací nepočítala, a proto počínání žalované, která dosud nevyplatila žalobcům částku 140 000 Kč, nelze považovat za porušení smlouvy podstatným způsobem. Žalobci tedy od smlouvy neodstoupili platně a jejich vlastnické právo k předmětnému bytu se neobnovilo. Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobci svoji žalobu postavili pouze na tvrzení, že od žalované žádné finanční prostředky nepřevzali a příjmové doklady nepodepsali. Přes opakované poučení ze strany soudu k doplnění skutkových tvrzení a popisu okolností jejich podpisu nebyla žádná další tvrzení z jejich strany uvedena. Tvrzení o tom, že nepodepsali příjmové doklady, bylo vyvráceno znaleckým posudkem, výslechem znalkyně i účetnictví žalované. Pokud stres, který žalobci cítili při podpisu smlouvy, vyplýval pouze ze skutečnosti, že se cítili být pod tlakem hrozící exekuce, tato skutečnost bez dalšího nemůže znamenat, že smlouva nebyla platně uzavřena. 3. Proti rozsudku i usnesení podali žalobci včasné odvolání, které odůvodnili tím, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Soud nevzal v úvahu všechny okolnosti, a to proti žalobcům vedené exekuce, péči o postiženého syna a jeho následné úmrtí, nutnost úhrady dluhů svých i synových, péče žalobkyně o manžela, nepříznivý psychický a fyzický stav žalobkyně. Před konáním dražby byli žalobci kontaktování žalovaným a byla jim nabídnuta pomoc podmíněná podpisem kupní smlouvy. Žalobci měli oprávněnou obavu, že přijdou o bydlení a střechu nad hlavou, proto přistoupili k podpisu smlouvy, avšak znění smlouvy nemohli nijak ovlivnit. Smlouvu neměli prostor důkladně prostudovat a nevěděli, jakým způsobem je kupní cena ujednána. Ze strany žalované byla vyplacena exekuce ve výši 140 000 Kč, žádnou další část kupní ceny neobdrželi. Takové jednání žalované sledovalo cíl úmyslně se obohatit na úkor jiné osoby a nepoctivý záměr, smlouva byla sjednána v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, zjevně se příčí dobrým mravům, a je proto absolutně neplatná. Jedná se o typický případ lichevní smlouvy, v daném případě byla zneužita tíseň žalobců (blížící se nařízená dražba), ale i rozrušení, nezkušenost a rozumová slabost (vysoký věk žalobců, špatný zdravotní stav). Protože kupní smlouva naplňuje znaky lichevní smlouvy, je neplatná. Soud prvního stupně pochybil v tom směru, že z úřední povinnosti otázku platnosti obsahu předmětné smlouvy neposuzoval. Závěrem tedy navrhli, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobci osvědčili v kupní smlouvě (čl. 9 odst. 8), že ji uzavírají na základě skutečné vůle prosté omylu, nikoli v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Pro tvrzení, že žalovaná znala životní situaci žalobkyně a její rodiny, neuvedla žalobkyně žádné důkazy. Žalovaná byla seznámena pouze s tím, že předmět koupě je předmětem exekuce a nařízené dražby. Do této situace se žalobkyně dostala vlastním jednáním. Požadavek na uzavření kupní smlouvy v co nejkratším možném termínu vznesli žalobci, neboť se chtěli vyhnout dražbě. Žalobkyni musel být znám znalecký posudek zpracovaný v rámci exekučního řízení, tedy byla, resp. měla být seznámena s cenou nemovitosti. Vyvolávací cena předmětu dražby by činila dvě třetiny podle znaleckého posudku a částka dražbou získaná by byla ponížena o další odměnu exekutora. Dohodnutá cena 1 100 000 Kč není neúměrným zkrácením, ani neodporuje dobrým mravům, neboť znalecký posudek zpracovaný pro účely exekučního řízení ocenil předmět koupě částkou 1 600 000 Kč. Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že poskytnutým plněním nedošlo ke splnění dluhu, bylo na straně žalující, tato jej neunesla. Bylo prokázáno, že kupní cena uhrazena byla, pravost podpisů žalobkyně i jejího zemřelého manžela stvrzena i znaleckým posudkem. Dohodnutá výše kupní ceny není lichevní a neodporuje dobrým mravům, žalobkyně nebyla v tísni, ani nejednala v rozumové slabosti, nešlo o vzájemná plnění v hrubém nepoměru. Žalovaná při uzavření kupní smlouvy vycházela z ustanovení § 4 odst. 1 o. z., žalobkyně tuto domněnku nevyvrátila. Uzavřela, že úhrada kupní ceny byla prokázána, smlouva není lichevní, neodporuje dobrým mravům. Okolnosti uzavření kupní smlouvy byly předmětem dokazování a nebylo shledáno naplnění § 1796 o. z. Uvedla, že odvolání tedy není důvodné. 5. Před soudem prvního stupně byli na straně žalující dva účastníci, a to [celé jméno původního účastníka] [celé jméno žalobkyně]. Po podání odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně [celé jméno původního účastníka] zemřel (dne 29. 1. 2020) a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení. Dále bylo tedy v řízení pokračováno na straně žalující pouze s [celé jméno žalobkyně] (usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 7. 2020, č. j. 17 C 142/2019-170). 6. Odvolání není důvodné. 7. Občanské soudní řízení je založeno na tom, že těžiště zjišťování skutkového stavu je před soudem prvního stupně (§ 205a o. s. ř.). K tomu, aby tento skutkový stav bylo možné zjistit, ukládá soud účastníkům řízení povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání navrhovat důkazy. Po provedeném důkazním řízení pak soud prvního stupně učiní závěr o skutkovém stavu věci a právně jej zhodnotí. Úkolem odvolacího soudu je pak v zásadě jen přezkoumat, zda soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění a zda jeho právní posouzení je správné. 8. V dané věci nelze soudu prvního stupně nic vytknout ani při zjišťování skutkového stavu, ani jeho právním posouzení. Soud prvního stupně přitom dostál svým povinnostem v rámci tzv. poučovací povinnosti soudu. Žalobce správně (a dokonce opakovaně) vyzýval k doplnění skutkových tvrzení, dotazoval se na okolnosti uzavření smlouvy, vyzýval je k doplnění tvrzení ohledně podpisu smlouvy, upozorňoval je, že je třeba navrhnout důkazy k prokázání tvrzení. Žalobci na tyto výzvy nereagovali a snaha soudu prvního stupně zůstala bez adekvátní odezvy, a to přestože žalobci byli zastoupeni advokátem. S ohledem na to zůstala žaloba postavena pouze na tvrzení, že žalobci od smlouvy odstoupili, protože nebyla zaplacena kupní cena a že podpisy na příjmových platebních dokladech nejsou jejich. Jestliže pak soud na základě navržených a provedených důkazů dospěl k závěru, že podpisy jsou pravé a kupní cena zaplacena byla, nelze jeho závěru nic vytknout, což platí i o navazujícím právním závěru, že odstoupení od smlouvy nebylo platné. 9. Pokud se žalobkyně snaží svou pasivitu napravit v odvolacím řízení, je to již pozdě. Odvolací soud nemůže doplňovat skutkový stav, který řádně zjistil soud prvního stupně, neboť odvolací řízení neslouží k nápravě nečinnosti účastníků před soudem prvního stupně. Za této situace odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. 10. Žaloba je ovšem nedůvodná i proto, že nemůže být určeno, že předmětná bytová jednotka je ve společném jmění manželů [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalobkyně] za situace, kdy [celé jméno původního účastníka] dne 29. 1. 2020 zemřel, neboť smrtí jednoho z manželů, tedy zánikem manželství, společné jmění manželů zaniká. Určeno nemůže být ovšem ani to, že (výlučným) vlastníkem bytové jednotky je žalobkyně, neboť smrtí zaniklé společné jmění manželů je třeba vypořádat v řízení o dědictví (§ 764 odst. 1. o. z.). 11. Nad rámec uvedeného lze dodat, že již před podpisem kupní smlouvy b