24 C 291/2020-62 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 14. 2. 2020 a následně postoupenou soudu zdejšímu, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 75 055,43Kč spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Tuto pak odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba] anebo [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 108 000Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Úvěr měl žalovaný spolu s úroky a poplatky splatit formou 36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 238 Kč. Žalovaný se v průběhu smluvního vztahu dostal do prodlení, když své povinnosti neplnil řádně a včas a žalobkyně tak v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami od smlouvy odstoupila (toto nabylo účinnosti dne 21. 4. 2011) a požadovala okamžité splacení celého úvěru. Právní předchůdce žalobkyně byl dle smlouvy oprávněný po žalovaném požadovat splatné splátky úvěru do data odstoupení od smlouvy, dlužnou jistinu úvěru, dlužné poplatky poplatků (zejména poplatek za předčasné ukončení smlouvy, pojistné a náklady spojené s prodejem motorového vozidla), případné smluvní pokuty a úrok (ve výši 14,22 %) z nesplacené jistiny ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy. Žalovaný byl opakovaně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to mj. i dne 27. 4. 2011 Poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 27. 12. 2011, když následně až do podání žaloby již žalovaný ničeho neuhradil. Vzhledem k prodlení žalovaného měl právní předchůdce žalobkyně nárok rovněž na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek. Pohledávka za žalovaným právním předchůdcem žalobkyně postoupena této na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, a to s účinností ke dni 15. 3. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka ke dni postoupení činila 75 055,43 Kč (64 342,65 Kč na jistině a 10 712,78 Kč na poplatcích) a dále příslušenství v podobě smluvního a zákonného úroku z jistiny jdoucího od 22. 4. 2011. Právní zástupce ještě před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 28. 1. 2020 (stejného dne byla tato dána k poštovní přepravě), kdy na tuto žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 2.) Podáním ze dne 2. 11. 2020 žalovaný požádal soud o plnění dlužné částky ve splátkách, a to po 3 000Kč měsíčně a uvedl, že souhlasí s řešením soudu, což ale blíž nevysvětlil. 3.) Podáním ze dne 5. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět, a to co do smluvního a zákonného úroku z prodlení za období od 22. 4. 2011 do 15. 3. 2019. V podání ze dne 11. 11. 2020 pak žalobkyně vyjádřila svůj nesouhlas s navrženým splátkovým kalendářem ze strany žalovaného, když měla za to, že tento měl dostatek času na to, aby své povinnosti dostál již v minulosti, a navíc ani neprojevil snahu na svůj dluh něco plnit, když žalobkyni dosud nijak nekontaktoval. Usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 11. 2020 č. j. 24 C 291/2020 – 60 bylo řízení v rozsahu navrhovaného částečného zpětvzetí (viz výše) zastaveno. 4.) Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Tato s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5.) Z listinných důkazů, které měl soud k dispozici, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] Všeobecných obchodních podmínek k této při náležících, splátkového kalendáře ze stejného data, odstoupení od smlouvy ze dne 11. 4. 2011, Výsledné vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. Přílohy č. 1 – Seznam postoupených pohledávek, potvrzení o úhradě kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, Přehled úrokových sazeb ČNB soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci spolu předmětného dne uzavřeli skutečně smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr na nákup osobního vozu [značka automobilu] [typ automobilu] [_] [_] [_], [VIN: číslo], a to v částce 108 000Kč, když tato měla být poslána na účet prodejce a žalovaný se zavázal tuto částku splácet v 36 měsíčních splátkách po 5 238Kč na účet právního předchůdce žalobkyně s poslední splátkou dne 14. 8. 2012 (viz splátkový kalendář). Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky, když z jejich článku 6. 1. mimo jiné vyplývá, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení minimálně s jednou splátkou úvěru, právní předchůdce žalobkyně je oprávněn od smlouvy odstoupit. Vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj dluh neplnil řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně platně od smlouvy odstoupil ke dni 21. 4. 2011. Dlužná částka k tomuto datu a způsob jejího výpočtu pak vyplývá z vyúčtování k úvěrové smlouvě, kdy jistina úvěru byla 63 845Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu pak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě které přešla pohledávka za žalovaným na tuto, když žalovaný byl o takovémto postupu informován v oznámení datovaném 25. 3. 2019 a jemu zaslaném dle podacího lístku dne 7. 4. 2019. Žalobkyně též doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzývala k úhradě a to výzvou ze dne 28. 1. 2020, tak aby byla splněna podmínka obsažená v ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. 6.) Dle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru a ze smlouvy o běžném účtu (§ 497 a § 708). 7.) Dle § 497 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8.) Dle § 504 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 9.) Dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 10.) Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je zcela důvodný a je na místě mu vyhovět. Po právní stránce spolu strany uzavřely smlouvu o úvěru, která ale podléhá občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. resp. tehdy platnému zákoníku obchodnímu (vzhledem k datu, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena ([datum]) a přechodným ustanovením nového občanského zákoníku (§ 3028 odst. 3)). Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 497 obchodního zákoníku. Nic na tom nemění následné odstoupení právního předchůdce od smlouvy. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, když jejich výše odpovídá zákonným ustanovením a žalobkyně požaduje tento přiznat toliko od data postoupení pohledávky za žalovaným. Nárok na smluvní úrok pak vyplývá z uzavřené smlouvy, když jeho výše této odpovídá a tento je opětovně požadován až od postoupení pohledávky za žalovaným. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla žalovanému určena jako běžná třídenní dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný, ač byl soudem vyzván (dopisem ze dne 2. 11. 2020, jemu vhozeným do schránky na adrese [adresa žalovaného]) nijak nedoložil svoji finanční situaci, která by odůvodňovala rozhodnutí o splátkovém kalendáři. V tomto směru lze přisvědčit žalobkyni, že žalovaný měl dostatek času, když už ne dlužnou částku zaplatit, tak alespoň žalobkyni kontaktovat a domluvit se na řešení celé situace, když věděl, že již byla podána žaloba u soudu. 11.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení sice částečně neúspěšná, vzhledem k tomu, že bez zavinění žalovaného bylo bráno část požadovaného období smluvního a zákonného úroku zpět, nicméně se jedná toliko o neúspěch v poměrně nepatrné části, a tak soud přiznal celou náhradu nákladů řízení v částce 19 120,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 003 Kč v souladu se zák