34 C 261/2020-16 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 4 200 Kč s příslušenstvím rozepsaných ve výrocích z titulu smlouvy o půjčce ze dne 28. 1. 2016. 2. Soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaný projevili v písemné formě dne 28. 1. 2016 vůli zavázat se na straně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poskytnout žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč, kterou žalovaný téhož dne od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] převzal a na straně žalovaného půjčku vrátit a zaplatit úroky ve výši 455 Kč v sazbě 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 185 Kč, kdy poslední splátka připadla na 24. 11. 2016. Společnost [právnická osoba] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] zanikla dne 30. 9. 2016 v důsledku fúze sloučením se [právnická osoba] [anonymizováno]. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 si [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyně dohodly, že [právnická osoba] [anonymizováno] postoupí na žalobkyni soubor pohledávek, mezi něž byla zařazena též pohledávka vůči žalovanému a žalobkyně jí za to zaplatí postupní cenu. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 odeslaným 7. 1. 2020 oznámila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (předtím [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) žalovanému, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně dopisem ze dne 7. 5. 2020 odeslaným 10. 5. 2020 vyzvala žalovaného, aby žalovanou sumu dobrovolně uhradil, jinak podá žalobu. 3. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první obč. zák. ve spojení s §§ 580 a 588 obč. zákoníku, neboť projevy vůle právního předchůdkyně žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peníze, aby je užil podle libosti a žalovaný se chtěl zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako poplatek na administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se chtěl zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první obč. zákoníku výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 obč. zákoníku, a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 obč. zák. přihlíží i bez návrhu. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok vyjádřený jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označena jako úrok, ale touto odměnou je součet všech kalkulačních položek„ poplatku“. Tento„ poplatek“ je třeba chápat celý jako kapitalizovaný úrok. Takové posouzení v obdobném případě přesvědčivě odůvodnil [název soudu], v rozsudku ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, s nímž se zdejší soud ztotožňuje. Co se týká položek odměny, které smlouva označuje jako„ poplatek za administrativní činnost“ a„ náklady hotovostního inkasa“, materiálně se jedná o odměnu za sjednání závazku. S pravidelným sjednáním takové odměny však nový občanský zákoník ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Další kalkulační položky„ poplatku“ tedy nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem zápůjčky částka 5 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 2 955 Kč, tj. přibližně 74 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek [název soudu] ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdce žalobkyně smlouvu uzavřel spolu se žalovanou i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se administrativního poplatku a nákladů za hotovostní inkaso splátek, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 obč. zák. Jelikož je smlouva neplatná, jsou účastníci si povinni podle § 2991 obč. zák. vrátit to, co plnili. Žalobkyně poskytla žalovanému 5 000 Kč, on jí vrátil 3 755 Kč, proto má žalobkyně právo na zaplacení 1 245 Kč. Pokud jde o universální sukcesi [právnická osoba] [anonymizováno] vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], tu soud posoudil podle § 61 odst. 1 zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, dle něhož fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechod mění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného. Žalovaná pohledávka byla dále postoupena ze [právnická osoba], [anonymizováno] (resp. poté [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]) na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka je součástí postupovaného souboru. Toto postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalované. K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení, je však třeba, aby ve smlouvě o postoupení pohledávky byla postupovaná pohledávka po skutkové stránce nezaměnitelně vymezená, což je v daném případě splněno. Omyl ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srovnej rozsudek [název soudu] ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 10. 5. 2020, který v souladu s domněnkou stanovenou v § 573 o. z. došel do dispoziční sféry žalovaného dne 13. 5. 2020. Žalovaný byl proto podle § 1958 odst. 1 o. z. povinen zaplatit dne 14. 5. 2020, nezaplatil-li v tento den, ocitl se podle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vznikl podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, kdy procesně převážně úspěšný žalovaný by měl proti žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů řízení po zohlednění úspěchu žalobkyně, jelikož mu však žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.