39 C 266/2020-32 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 29. 6. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 4 061,93 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní účastnickou smlouvu [označení] a [označení] jejíž nedílnou součástí byly jednak všeobecné obchodní podmínky [žalobkyně], dále pak také nájemní smlouva pro nájem koncového zařízení, telefonu. Mimo to se v rámci účastnické smlouvy žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, (tzv. audiotext), žalovaný se zavázal za tyto služby platit ceny, které mu budou poskytnuty v rámci vyúčtování. Zároveň se zavázal splácet nájem koncového zařízení podle splátkového kalendáře, který byl součástí předmětné smlouvy. Žalobkyně poskytovala žalovanému služby včetně služeb třetích stran a řádně prováděla vyúčtování služeb, která byla zasílána žalovanému na jím uvedenou adresu. Žalovaný však porušil své povinnosti a přestal poskytované služby včetně služeb třetích stran a sjednané nájemné hradit., žalobkyně tedy smlouvu vypověděla. Na nájemném nebyla uhrazena částka 13,55 Kč z vyúčtování [číslo] částka 30 Kč z vyúčtování [číslo], částka 18,38 Kč z vyúčtování 786181619 Kč. Vyúčtováním [číslo] byla vyúčtována smluvní pokuta za nevrácení zařízení 4 000 Kč. Žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky právním zástupcem žalobkyně dne 14. 5. 2020, částka však uhrazena nebyla. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2.) Protože žalobkyně předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3.) Z provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným účastnickou smlouvu pro poskytování služeb elektronických komunikací a smlouvu označenou jako pevný internet do zásuvky. Žalovanému bylo přiděleno telefonní [číslo]. Spolu se smlouvou o pevném připojení byla uzavřena smlouva o pronájmu zařízení, kdy nájemné mělo být hrazeno dle ceníku koncových zařízení žalobkyně v rámci měsíčního vyúčtování. Ve smlouvě je také sjednána smluvní pokuta 4 000 Kč pro případ nevrácení pronajatého zařízení ˝základ“ při ukončení smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavření kupní smlouvy byla osvědčena občanským průkazem Slovenské republiky č. [číslo] a Evropským průkazem zdravotního pojištění [číslo]. 4.) Výši dlužných částek doložila žalobkyně vyúčtováními specifikovanými v žalobním návrhu, kdy bylo předloženo vyúčtování za období od 30. 1. 2019 do 12. 2. 2019 na částku 3 212 Kč, kdy cena za pronájem je účtována 11,20 Kč bez DPH, vyúčtování za období od 13. 2. 2019 do 12. 3. 2019 na částku 1 447 Kč, kdy cena za pronájem je účtována 24,79 Kč bez DPH a vyúčtování za období od 13. 3. 2019 do 12. 4. 2019 na částku 2 149 Kč, kdy cena za pronájem je účtována 15,19 Kč bez DPH. Smluvní pokuta byla vyúčtována dokladem [číslo] ze dne 27. 8. 2019 O snaze žalobkyně mimosoudně věc vyřešit svědčí předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 5. 2020. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 5.) V daném případě má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli v rámci smlouvy o zajištění služby pevného internetu smlouvu o nájmu koncového zařízení. Nájemné bylo sjednáno s odkazem na platný ceník žalobce, bylo účtováno měsíčně v rámci provedeného vyúčtování. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla vystavena vyúčtování dne 13. 2. 2019, 13. 3. 2019 a 13. 4. 2019, která žalovaný neuhradil (proti tomuto tvrzení žalovaný nijak nebrojil). Nebyly tedy zaplaceny ani dlužné částky nájemného, čímž žalovaný porušil základní povinnost plynoucí pro něj z nájemní smlouvy s odkazem na ustanovení § 2201 občanského zákoníku, soud mu tedy povinnost uhradit dlužné nájemné uložil. Stejně tak je důvodný nárok na zaplacení smluvní pokuty s odkazem na ustanovení § 2048 občanského zákoníku ve výši stanovené smlouvou 4 000 Kč. Protože závazky žalovaného jsou již po splatnosti, uložil soud uhradit též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. 6.) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovanému bylo uloženo uhradit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Tato částka je tvořena třemi úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní upomínky, sepis žalobního návrhu), třemi paušálními náhradami po 100 Kč náležejícím ke třem shora uvedeným právním úkonům. Náhrada nákladů řízení je pak navyšována o 21% DPH z paušálních náhrad a odměny advokáta, dále je pak také třeba připočíst soudní poplatek ve výši 400 Kč. 7.) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, když žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.