6 C 384/2020-19 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 14.5.2020 žalovaný cestoval veřejným dopravním prostředkem žalobkyně, neuhradil stanovené jízdné a porušil tak povinnosti cestujícího. Žalovanému proto vznikla povinnost uhradit kromě jízdného také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovanému byly v souladu s ust. § 46b o.s.ř. doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Jejich souhlas je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 4. Z hlášení o provedené přepravní kontrole ze dne 14.5.2020 předloženého žalobkyní vzal soud za prokázané následující skutečnosti. Dne 14.5.2020 ve 19:20 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem v prostředku hromadné dopravy, na lince tramvaje [číslo] neprokázal se platnou jízdenkou. Jízdné ve výši 24 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč žalovaný na místě nezaplatil a dlužnou částku neuhradil ani následně. 5. Žaloba byla shledána jako důvodná, když z předložených listinných důkazů je zřejmé, že žalovaný cestoval dne 14.5.2020 městskou hromadnou dopravou žalobce, čímž uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě osob dle § 760 a násl. obč. zák. Žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušil povinnosti stanovené zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě v platném znění (§ 18a odst. 2 písm. a) a c), zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách v platném znění (§ 37 odst. 5 písm. b) a vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§15 písm. a) a b). V souladu s citovanými právními předpisy a s tarifem žalobkyně je žalovaný povinen uhradit cenu jízdného 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 524 Kč s úrokovým příslušenstvím dle §1970 obč. zák., ve výši odpovídající nař. vlády č. 180/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, podle vyhl. 177/1996 Sb. ust. § 14b odst. 1) za tři úkony advokáta 600 Kč a podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) za tři režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč.