10 C 248/2020-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], smluvního úroku 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a smluvního úroku 20,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se [právnická osoba] Credit International, SE, [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“), Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]“) a následně dne [datum] uzavřel žalovaný s původním věřitelem Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Na základě Smlouvy [číslo] poskytl původní věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku [částka] spolu s navýšením v celkové výši [částka] a to v 43 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný čerpal půjčku v hotovosti. Na základě Smlouvy [číslo] poskytl původní věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku [částka] spolu s navýšením v celkové výši [částka] a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný čerpal úvěr v hotovosti. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když dosud uhradil na Smlouvě [číslo] částku [částka] a na Smlouvě [číslo] částku [částka]. Následně byly předmětné pohledávky postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyní, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení dne [datum], jak je patrné z podacího lístku. 4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (ve smlouvě označena jako Smlouva o půjčce) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., jejíž součástí byly rovněž smluvní podmínky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému částku [částka]. Žalovaný se proti tomu zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o celkem [částka] v 43 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. V návaznosti na délku splátek byla ve smlouvě stanovena úroková sazba 20,98a% ročně a RPSN 91,66 %. Žalovaný čerpal úvěr v hotovosti. Z vyjádření žalobkyně v předžalobní upomínce vyplývá, že žalovaný uhradil na Smlouvě [číslo] celkem [částka]. Původní věřitel a žalovaný dále uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., jejíž součástí byly rovněž smluvní podmínky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému částku [částka]. Žalovaný se proti tomu zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o celkem [částka] v 58 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. V návaznosti na délku splátek byla ve smlouvě stanovena úroková sazba 23,72 % ročně a RPSN 206 %. Žalovaný čerpal úvěr v hotovosti. Z vyjádření žalobkyně v předžalobní upomínce vyplývá, že žalovaný uhradil na Smlouvě [číslo] celkem [částka]. 5. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 6. Uzavřené smlouvy o úvěru soud považoval za absolutně neplatné, když v době uzavření smluv, tj. listopadu 2016 a březnu 2017, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu do 1 roku včetně 11,22 % a průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu nad 1 rok do 5 let včetně 9,05 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 33,66 % ročně, resp. 27,15 % ročně. V daném případě však RPSN činí 91,66 % a 206 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z., neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětných smluv. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ze Smlouvy [číslo] částku [částka] (nesplacená jistina). Pokud se jedná o Smlouvu [číslo] žalovaný uhradit částku [částka], čímž zcela vrátil předmětnou jistinu, proto již není povinen na Smlouvě [číslo] uhradit ničeho. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], zaslané poštou dne [datum], tj. [datum]. Ve výzvě byla stanovena 10 denní lhůta k plnění. Splatnost tak nastala dne [datum]. Od [datum] nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. 8. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.