11 C 232/2020-65 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 124 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli ústně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalobce žalované finanční částku ve výši 150 000 Kč, a to bankovním převodem dne 15.12.2017 částku 50 000 Kč a dne 18.7.2018 částku 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala částku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 25 000 Kč. Žalovaná však vrátila předmět zápůjčky jen částečně, a to částkou v celkové výši 50 500 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k vrácení zápůjčky v termínu do 10.4.2020, žalovaná však zapůjčené finanční prostředky žalobci nevrátila. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. Uvedla v něm, že tato již v minulosti požadovanou částku uhradila, když tuto skutečnost je připravena prokázat. Uplatněné úroky jsou navíc dle jejího názoru v rozporu s dobrými mravy. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, při kterém žalobce setrval na podané žalobě. Žalovaná uvedla, že sporuje číslo účtu, na který byla zaslána částka 150 000 Kč, když tento není jejím účtem. Dále z formální opatrnosti sporuje i autentičnost mailové komunikace. Tato dále tvrdila, že zapůjčena jí byla pouze částka ve výši 50 500 Kč, která byla žalobci v souladu s jeho tvrzeními vrácena. Uvedla, že netrvá na svém původním tvrzení, že byla vrácena vyšší částka než 50 500 Kč. 4. Z bankovních výpisů má soud za prokázané, že dne 15.12.2017 byla z účtu č. [bankovní účet] s názvem [celé jméno žalobce] převedena na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 50 000 Kč a dne 18.7.2018 částka ve výši 100 000 Kč. Z bankovních výpisů má soud dále za prokázané, že na účet č. [bankovní účet] s názvem [celé jméno žalobce] byla z účtu č. [bankovní účet] s označením [celé jméno žalované] připsána dne 12.2.2019 částka 20 000 Kč, 8.7.2019 částka 13 000 Kč, 9.8.2019 částka 7 000 Kč, 21.8.2019 částka 6 000 Kč, 20.12.2019 částka 2 000 Kč a 28.1.2020 částka 2 500 Kč, celkem tak byla převedena částka ve výši 50 500 Kč. Z mailové komunikace účastníků má soud za prokázané, že žalobce zapůjčil žalované částku ve výši 150 000 Kč a dohodli se na jejím vrácení spolu s úrokem v celkové výši 25 000 Kč, když žalovaná píše doslovně žalobci dne 14.2.2019„ Ahoj [jméno], částku 150 000 Kč a zhodnocení 25 000 Kč. Zaslala jsem na tvůj účet prozatím 20 000 Kč. V příštím týdnu 22.2 bude odcházet částka 40 000 Kč. Zbývající část do 4.3…“ Soud má dále za prokázané, že žalobce se snažil o to, aby mu žalovaná půjčené peníze vrátila, tato ho opakovaně ujišťuje, že mu je vrátí, ale později než předpokládali, z důvodu jejích finančních problémů. Autenticitu emailové komunikace soud ověřil nahlédnutím do mailové schránky žalobce v jeho počítači přímo v jednací síni. Z mailové komunikace mezi žalovanou a advokátní kanceláří zastupující žalobce má soud za prokázané, že žalovaná obdržela předžalobní výzvu zaslanou právním zástupcem žalobce, na tuto reagovala tvrzením, že z její strany byla uhrazena vyšší než uváděná částka. Z SMS komunikace účastníků má soud rovněž za prokázané, že účastníci jednali o vrácení zápůjčky. Soud neprováděl důkaz dotazem na banku ohledně majitele účtu č. [bankovní účet], když žalovaná v řízení potvrdila, že z tohoto účtu splácela poskytnutou zápůjčku, muselo se tedy logicky jednat o její účet. 5. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že oba účastníci pracovali v roce 2017 jako zaměstnanci [právnická osoba] [anonymizováno], žalovaná byla žalobcovo kolegyní a podřízenou. V prosinci 2017 se účastníci dohodli na poskytnutí zápůjčky ve výši 150 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se zhodnocením ve výši 20%, když předpokládaná doba vrácení peněz byla v řádu měsíců. Žalobce následně žalovanou vyzval k vrácení peněz a to ústně i mailem, po opakovaných urgencích mu žalovaná vrátila část peněz, šlo o částku kolem 50 000 Kč. Zbytek půjčky nebyl do dnešního dne zaplacen. Vrácené peníze žalovaná vždy zasílala na účet žalobce. Žalovaná pak sama napsala žalobci email, kdy hovoří o vrácení částky 150 000 Kč a zhodnocení 25 000 Kč, nejde tedy o celých 20 %, ale žalobce tuto částku akceptuje. Chce, aby se mu alespoň vrátily zapůjčené prostředky. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 2393 odst. 1 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 7. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., jejímž předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 150 000 Kč žalované a povinnost žalované zápůjčku vrátit společně s úrokem ve výši 25 000 Kč. Mezi účastníky nebyla ujednána splatnost předmětné zápůjčky. Žalobce převedl částku 150 000 Kč na účet žalované a to ve dnech 15.12.2017 a 18.7.2018. Žalobce následně žalovanou vyzval k vrácení poskytnutých prostředků a to opakovaně emailem a naposledy rovněž předžalobní upomínkou ze dne 28.2.2020, která byla žalobkyni doručena. Splatnost předmětné zápůjčky v souladu s předžalobní upomínkou pak nastala nejpozději dne 10.4.2020. Žalovaná vrátila žalobci pouze část zápůjčky ve výši 50 500 Kč, zbytek zápůjčky zůstal neuhrazen. Soud neuvěřil tvrzení žalované o tom, že byla uzavřena zápůjčka pouze na částku 50 500 Kč a tato byla vrácena, když tvrzení žalované byla nekonzistentní. Žalovaná ve své emailové i SMS komunikaci a shodně pak i ve svých podáních soudu přijetí částky 150 000 Kč potvrzuje a uvádí, že tato žalobci vrátila částku převyšující 50 500 Kč. Až při prvním jednání ve věci žalobkyně svá tvrzení radikálně mění a uvádí, že částku 150 000 Kč od žalobce neobdržela. Toto tvrzení je však vyvráceno výpisy z účtu a mailovou komunikací, která byla k důkazu předložena žalobcem. Soud proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 124 500 Kč společně s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím ode dne následujícím po dni, kdy měla být dlužná částka dle předžalobní upomínky žalobci vrácena. 8. V souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. soud dále uložil žalované povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 53 388 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 980 Kč, odměny advokáta za 6 úkonů právní služby po 6 100 Kč dle § 7 a 11 AT, 6 režijních paušálů po 300 Kč, náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání ze sídla právního zástupce žalobce ve výši 1 200 Kč (za 12 půlhodin), cestovného v celkové výši 492 Kč za dvě cesty vlakem k ústním jednáním [obec] – [obec] a zpět a DPH v celkové výši 8 316 Kč.