6 C 126/2021-23 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 310 499,49 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 16.12.2017, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 16.12.2017 ve spojení s dokladem o čerpání úvěru soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 350 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 8,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 4 439 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a ke dni 29.4.2020 právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr, který k tomuto datu činil na jistině 310 499,49 Kč. Dne 10.7.2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 obč. z.. Jelikož žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru a vyčerpala částku 350 000 Kč, vznikla jí podle smlouvy o úvěru povinnost úvěr splácet, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru ve výši 8,9 % ročně. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat předčasné splacení celého úvěru včetně příslušenství, což právní předchůdce žalobkyně učinil ke dni 29.4.2020. Dne 10.7.2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 389,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 525 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 310 499,49 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 6 224,4 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.