6 C 235/2021-20 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 3 059,37 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o účtu [číslo] uzavřené dne 15.6.2011 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2021 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalovanému byly v souladu s ust. § 46b o.s.ř. doručovány soudní písemnosti na adresu pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o r účtu [číslo] uzavřené dne 15.6.2011 soud zjistil, že původní věřitel zřídil žalovanému účet. Jelikož na tomto účtu vznikl žalovanému nepovolený debet, byl povinen tento debet vyrovnat, což neučinil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2021 převedl právní předchůdce pohledávku v této věci na žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka ža žalovaným částku 3 311,65 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 6. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zřízení a vedení bankovního účtu. Tím, že žalovaný vykazoval na předmětném účtu nepovolený debetní zůstatek, byl povinen tento zůstatek dorovnat, což neučinil. Částka proto byla převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a tento zůstatek považuje soud za úvěr ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. 8. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o bankovním účtu. Jelikož se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku na účtu a tento nevyrovnal, přestože k tomu byl opakovaně vyzván, je povinen dlužnou částku 3 311,65 Kč žalobkyni uhradit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 059,37 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Uvedené činí celkem částku 1 489 Kč.