6 C 247/2021-19 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru uzavřené dne 9.10.2020 prostřednictvím elektronických prostředků mezi žalovaným a žalobkyní, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky a dohodnutý úrok, se žalovaný zavázal uhradit vždy v minimální výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího měsíce. Žalovaný své závazky vůči žalobkyni řádně neplnil, proto byl žalobkyní dne 8.4.2021 vyzván k úhradě. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil, a to přesto, že mu bylo v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu (§ 46a o.s.ř. a následující) veškeré nezbytné soudní písemnosti řádně doručeny na adresu trvalého bydliště. Vzhledem ke skutečnosti, že byly splněny podmínky stanovené v ust. § 115a o.s.ř., rozhodl soud bez nařízení ústního jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů a uděleného souhlasu s tímto postupem ze strany účastníků řízení. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 9.10.2020, Úvěrových podmínek, výpisů k revolvingovému úvěru a předžalobní upomínky, vzal za prokázané: Dne 9.10.2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný svého závazku nedostál a vyčerpané peněžní prostředky řádně a včas nesplatil, když hradil pouze částečně ve výši 1 585 Kč a ke dni podání žaloby dluží žalobkyni částku 7 305 Kč s příslušenstvím, a to ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 8.4.2021. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru za použití prostředků elektronické komunikace na dálku podle ust. § 1820 a podle § 2395 a násl. obč. zák., jejíž součástí jsou Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaný uzavřel dne 9.10.2020 smlouvu o úvěru na částku ve výši 5 000 Kč, vznikla mu podle úvěrové smlouvy úvěr ve sjednané lhůtě splatit, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru. Protože žalovaný úvěr včas nezaplatil, vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužné částky ve výši 7 305 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, podle vyhl. 177/1996 Sb. ust. § 14b odst. 1) za tři úkony advokáta 600 Kč a podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) za tři režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč.