6 C 388/2020-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.036 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že ve dnech 23.4.2019, 27.2.2019 cestovala žalovaná veřejným dopravním prostředkem žalobkyně, neuhradila stanovené jízdné a porušila tak povinnosti cestujícího. Žalované proto vznikla povinnost uhradit kromě jízdného ve výši 18 Kč také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Celkem tak žalovaná dluží žalobkyni částku 3 036 Kč. 2. Žalované byly v souladu s ust. § 46b o.s.ř. doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. 3. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. Vzhledem ke skutečnosti, že byly splněny podmínky stanovené v ust. § 115a o.s.ř., rozhodl soud bez nařízení ústního jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z hlášení o provedené přepravní kontrole ze dne 23.4.2019, 27.2.2019 předložených žalobkyní vzal soud za prokázané následující skutečnosti. Dne 23.4.2019 v [údaj o čase] hod. byla žalovaná kontrolována revizorem v prostředku městské hromadné dopravy, na lince [číslo] neprokázala se platnou jízdenkou, dne 27.2.2019 v [údaj o čase] hod. byla žalovaná kontrolována revizorem v prostředku městské hromadné dopravy, na lince [číslo] neprokázala se platnou jízdenkou. Jízdné ve výši 18 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč žalovaná na místě nezaplatila ani v jednom případě a dlužnou částku neuhradila ani následně. 5. Žaloba byla shledána jako důvodná, když z předložených listinných důkazů je zřejmé, že žalovaná cestovala ve dnech 23.4.2019 a 27.2.2019 městským hromadným prostředkem žalobkyně, čímž uzavřela se žalobkyní smlouvu o přepravě osob dle § 2550 a násl. z.č. 89/2012 Sb., obč. zák. Žalovaná nezaplatila stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušila povinnosti stanovené zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě v platném znění (§ 18a odst. 2 písm. a) a c), zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách v platném znění (§ 37 odst. 5 písm. b) a vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§15 písm. a) a b). V souladu s citovanými právními předpisy a s tarifem žalobkyně je žalovaná povinna uhradit cenu jednotlivého jízdného 18 Kč a přirážku k jízdnému za každou jízdu bez platné jízdenky ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 036 Kč s úrokovým příslušenstvím dle § 1970 obč. zák., ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož úspěšný žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení v návaznosti na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., tj. 600 Kč (za soudní poplatek 400 Kč, podle vyhl. 254/2015 Sb. § 2 odst. 2, za 2 x po 100 Kč).