8 C 221/2021-17 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 773 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou rámcovou smlouvu a na ni navazující úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – žádost o poskytnutí úvěru, kde zadala své osobní identifikační údaje, potvrdila, že si smlouvu o úvěru řádně přečetla včetně obchodních podmínek žalobkyně, zároveň se zavázala odeslat ze svého účtu na účet žalobkyně částku 1 Kč. Žalované bylo přiděleno číslo úvěru. Žalovaná uhradila registrační částku 1 Kč, připsáním této platby byla registrace dokončena a žalované byla na sdělený e-mail odeslána smlouva o úvěru včetně souvisejících dokumentů. Dne 25. 2. 2020 žalobkyně žalované úvěr v částce 10 000 Kč vyplatila tak, že převedla částku na bankovní účet žalované totožný s účtem, z nějž byla provedena registrační platba. Žalovaná si při sjednání úvěru sjednala i další volitelné služby, které byly zpoplatněny dle sazebníku poplatků. Žalovaná si takto zvolila službu bezpečná splátka. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 10 330 Kč, z níž částka 330 Kč je poplatek za poskytnutí úvěru a dále poplatky za výše uvedené služby, a to do 30 dnů od poskytnutí úvěru, termín splatnosti žalovaná nedodržela a dlužnou částku dosud ani přes upomínky neuhradila. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy ze dne 25. 2. 2020, obchodních podmínek, identifikační karty zákazníka, výpisu z účtu žalobkyně, přehledu předepsaných a přijatých plateb, sazebníku poplatků má soud za zjištěný stav tvrzený v žalobě. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatky za doplňkové služby žalobkyni vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kdy žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – žádost a poskytnutí úvěru, kde zadala své osobní identifikační údaje, potvrdila, že si smlouvu o úvěru řádně přečetla včetně obchodních podmínek žalobkyně, zároveň se zavázala odeslat ze svého účtu prostřednictvím stránek žalobkyně na účet žalobkyně částku 1 Kč jako potvrzení uzavření úvěrové smlouvy a potvrzení bankovního spojení, na které bude zaslána úvěrovaná částka. Žalovaná ze svého účtu zaslala žalobkyni částku 1 Kč. Na základě ověření účtu žalované zaslala žalobkyně na účet žalované částku ve výši 10 000 Kč. Sjednány byly další volitelné zpoplatněné služby. Žalovaná tak žalobkyni měla vrátit 10 330 Kč, dále 99 Kč jako poplatek za bezpečnou splátku. Ze sazebníku byla dále zjištěna výše účelně vynaložených nákladů na vymáhání, která činí 100 Kč za měsíc vymáhání. Z výpisu bylo zjištěno, že tyto náklady jí byly účtované v celkové výši 130 Kč. Žalovaná na svůj dluh celkově uhradila částku 1 194 Kč. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud ani přes upomínku neuhradila. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po zhodnocení předložených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy, kterou soud hodnotil jako smlouvu uzavřenou dle výše uvedeného zákonného ustanovení, poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, čímž svůj závazek ze smlouvy splnila. Naopak žalovaná, která se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru v částce 330 Kč, dále poplatku za bezpečnou splátku 99 Kč (6x), když na svůj dluh uhradila pouze částku 1 194 Kč a následně již ničeho neuhradila, čímž svému závazku ze smlouvy nedostála, proto jí následně vznikla povinnost zaplatit i účelně vynaložené náklady na vymáhání v částce 130 Kč. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti na svoji obranu. Proto soud vycházel z důkazů předložených žalobkyní a povinnost k úhradě žalované částky žalované uložil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně povinnosti zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 773 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.